San Francisco

Zdravim vas ze San Francisca. Tato zprava bude rychla a strucna, neb zde mam zatim nejhorsi pristup k verejnemu internetu, zlata Bolivie, Paraguay. Americani maji internet doma a na cestach si vozi vlastni notebook. Hodina me stoji 7 dolaru... Ale zrovna ted mi chlapek od vedlejsiho stroje daroval zbytek sveho kreditu, pul hodina k dobru, wow!

Naprosto neekologicky ale po americku jsem si v Los Angeles pujcil auto. Elegantni Hyundai Elantra me spolehlive povozila po kalifornskych dalkach a poslouzila dobre i jako nocleziste. Kdyz mi v pujcovne auto predali, stal za mnou jiz dalsi vuz nazhaveny k odjezdu, tak jsem nemel moc casu a prostoru na manevrovani. Jelikoz manual nikde, musel jsem se zeptat zamestnance z pujcovny, ktera pozice radici paky je pro jizdu dopredu (jine auto nez s automatickou prevodouvkou tu proste nesezenete). Chudak, musel si myslet, ze jsem prave slezl ze stromu a ze sve auto uz nikdy neuvidi... Postupne jsem objevoval na sve Hyundai ruzne vychytavky. Naposled mi horolezec v Yosemitu prozradil, ze me auto ma tez tempomat. A tak se zacala pri jizde flakat i prava noha.:-)

Projel jsem silnici c.1 mezi L.A. a San Franciskem po pobrezi, ruce na volantu se rozhodne neflakaly a oci nenudily. Ostre utesy padajici do kristalove ciste vody Pacifiku. Kdyby se vzala Kalifornie samotna, zaradila by se do prvni desitky nejrozvinutejsich zemi sveta, nekam po bok Italie. Na sve ceste jsem videl urodne sady osetrovane nejmodernejsi technikou, ropne rafinerie, dalnice ctyr ale misty i sesti proude kazdym smerem, slozite viadukty. Minul zname "Silicon valley" cestou k zaoceanskemu pristavu v zalivu San Francisca.

Jsou lide, kteri ziji v Americe leta a po celou dobu se snazi pochopit Americany. Bylo by naivni se domnivat, ze by se mi to povedlo za par dni turistickeho pobytu. Snad jen tedy nejaka drobna pozorovani bez zaruky, ladu a skladu: Cokoli bylo na svete vynalezeno, o cem se ma vseobecne za to, ze to usnadnuje zivot, toho Americane jaksi poslusne vyuzivaji. At uz se jedna o pitome piti brckem, fast foody, automatickou prevodovku, platebni karty, zivot na uver... Americky zivotni styl je hodne drahy, a tak neni divu, ze i kdyz bezpochyby hakuji hodne a jejich produktivita prace je vysoka, maji problemy vse uhradit. Obyvatele tohoto kraje se na sebe skutecne usmivaji. I na precpanych stezkach NP Yosemite je to same "excuse me" a "thank you", kazdy velmi peclive hledi, aby druheho snad nejak neomezil. Nevim, jestli jsou skutecne takovi, ci zda je to jen spolecenska maska; nekomu z nas to muze pripadat jako raj na zemi, jineho by to mohlo iritovat... At tak ci jinak, i pres zakony z posledni doby, ktere postupne oklestuji americkou svobodu, presvedceni, ze kazdy ma pravo zit si podle sveho, pokud respektuje zakony a nezasahuje do svobody druhych, bude stale jeste pro vetsinu mistnich silnym atributem jejich predstavy o "americkem snu". A proto zde naleznete neprebernou smesici lidi vyznavajicich totalne odlisne zivotni styly a alespon v Kalifornii se zkratka nikdo nepozastavuje nad tim, jak a s kym si zije nekdo druhy.

Na zaver jedno obligatni foto, kdo nema rad kyce, primhouri oci:-)

Los Angeles

Mili pratele, zdravim vas z "L.A.", dekuju za mile zpravy od vas. Na sve ceste na sever jsem mel jeste par hodin na ochutnavku hlavniho mesta Peru. Zarivymi barvami hrajici peruanske textilie, kterymi preteka kazdy obchudek se suvenyry, jaksi kontrastovaly s sedou realitou moji Limy, zahalene do nizkych mraku a smogu. Zapasil jsem s mistnim pokrmem cebiche, kteryzto se ukazal byt vrchovatym talirem ze studenych pikantnich marinovanych rybich platku a roztodivnych plodu more (div ze se to vse jeste nehybalo). Kdyz jsem v zoufalosti pozadal slecnu servirku o kousek chleba, zavrtela hlavou a pak mi prinesla jeste jednu mazlavou sladkou bramboru. Bylo mi lito toho, co musela odnest, coz bylo doprovazene v nasi rodine legendarni vetou "pica mucho" a soucitnym pohledem, ze to bylo holt na neboheho gringuita prilis palive.

Nasledoval osmihodinovy prelet do jineho sveta. Nakonec jsem i ja, mlady, svobodny a nezamestnany, navic priletajici z kokoveho kralovstvi, byl vpusten na vysostnou pudu Spojenych statu americkych. Predchazela tomu opetovna procedura foceni a otisku prstu a ne zrovna prijemne otazky pohranicniho oficira.

Priletet z Latinske Ameriky do USA byl dost velky sok. Asi tak jako skocit z jara rovnou do podzimu:-) Nemyslim ovsem zdaleka pocasi ani fakt, ze ceny jsou zde stejne jako v Bolivii, ale misto v bolivanos jsou v USD. Rozdil v zivotni urovni a stylu je propastny.

Stravil jsem zde 2 noci v zidovske rodine Donny a Matta Chazanovych, ktere jsem zkontaktoval pres mezinarodni sit http://www.couchsurfing.com/. Prijali me velice mile, jako clena rodiny. Los Angeles je veliky konglomerat mensich sidel srostlych dohromady. V nedeli jsme jeli na vyjizdku na kolech na plaze v oblasti Venice a Santa Monica. Naprosto souhlasim s tvrzenim, ktere mi pred casem rekla o Kalifornii jedna Americanka: "bez ohledu na to, jaky jsi blazen, muzes si byt v Kalifornii jisty, ze nekde velmi blizko tebe se nachazi jeste vetsi blazen." Na pobrezni promenade v Santa Monica proste jen koukate na lidi a zasnete, co je vse vubec mozne.
Vstoupil jsem na pudu Hollywoodu a hned jsem dostal roli v celostatni televizi CBS. Honorovana sice zrovna nebyla, ale kazdy musi nejak zacit:-) - tvoril jsem publikum v zabavne talk show kalifornskeho Jana Krause. Nevim, jak probiha obdobne nataceni u nas, ale zde to bylo echt po americku - publikum mel na starosti jeden warm-up guy a show-enhancer, jehoz role spocivala v tom, abychom tleskali a smali se dost nahlas a ve spravne okamziky, ktere nam duraznou gestikulaci ukazoval, byt bychom treba vtip nepochopili (a to ja rozumel tak 24.5%). Come on guys, America wants to hear you laugh tonight.

Nasledovat budou dalsi prvni dojmy, ktere ale asi vyzni jako znama klise a toho, kdo uz v techto krajinach pobyval, neprekvapi. V USA je vse velke. Menu nabizi volbu small-medium-big, ale i porce oznacena za malou je vetsi nez kterakoli u nas. Doufejme, ze soucasna krize na Wall streetu zpusobena kolapsem velke banky z duvodu velkeho mnozstvi rizikovych hypotecnich uveru (jejiz ozveny jsou asi citit v rade koutu sveta) nebude mit stejny privlastek...Videl jsem tu tolik tlustych lidi jako nikde jinde. LA je mesto stvorene pro auta. Jemne zeny zde ridi silne vozy. Benzin je na historicky vysokych 3.8 USD za galon (coz jsou asi 4 litry), Americani skripou zuby. Motoriste jsou neuveritelne ohleduplni k chodcum a cyklistum, nikdo tu na nikoho netroubi (zpatky do Latinske Ameriky: troufam si tvrdit, ze jestli hrozi v techto koncinach cestovateli nejake vyrazne nebezpeci, tak to zdaleka neni ani prepadeni ani tropicka choroba, ale kolize s motorovym vozidlem pri prechazeni silnic - auta maji absolutni nadvladu a prednost vcetne mist, kde jsou prechody, nebo pri odbocovani doprava). Oproti predpokladu me zde v L.A. prekvapila kvalita verejnych mestskych autobusu, byt si mistni stezuji, ze jejich sit neni moc husta. Jestli stale jeste plati, ze co se urodi v Kalifornii tak jednou prejde do celeho sveta, tak nase mestske busy jednou budou mit velke obrazovky ukazujici cestujicim krome reklam a zprav i presnou polohu vozidla pres gps.

Bolivie vcera a dnes

Muj motorovy dostavnik se kodrcal krajinou skal, pisku a kameni mezi mesty Uyuni a Potosi, cekal jsem, za kterym balvanem nas prepadnou Butch Cassidy a Sundance Kid. Vsak bylo mi doprano spatrit dominantu mesta Potosi, horu Cerro Rico, po staleti symbol bohatstvi proudiciho ze zaoceanskych kolonii do stareho sveta. Mila je legenda o indianovi jmenem Diego Huallpa, kteremu se zabehla jedna lama ze stada a jeji hledani ho donutilo stravit noc na svahu hory. Kdyz rozdelal ohen, aby se trochu ve vysce 4200 metru ohral, zacalo zpod ohniste vytekat tavicise stribro... Nasledujici historicka realita uz tak mila nebyla. Pro spanelske dobyvatele prahnouci po drahych kovech byl objev udalosti zasluhujici nejvyssi pozornost: od roku 1545 byla zahajena masivni tezba vyuzivajici otrockou praci indianu i dovezenych africkych cernochu, tisice jich umiralo v neuveritelne narocnych podminkach. Za pouhych 30 let od zacatku tezby melo Potosi 120.000 obyvatel, vice nez kterekoli mesto tehdejsiho Spanelska. Potosane tvrdi, ze veskere stribro vytezene z hory by stacilo na postaveni mostu z Ameriky do Evropy a jeste by zbylo stribro na prevazeni. Z ekonomickeho hlediska je zajimave, ze tento priliv "levneho" bohatstvi paradoxne zpusobil postupny upadek spanelskeho kralovstvi, nad nimz kdysi slunce nezapadalo...



V dnesni dobe jsou videt uz jen odlesky drivejsi slavy (impozantni je budova kolonialni mincovny, ktera sveho casu razila spanelske realy s 95% obsahem stribra; nu, a sve dnesni lehoucke mince kupuje Bolivie prave ze Spanelska...), hora je provrtana jak ementalsky syr, stale ale jeste zbyvaji zily stribra, zinku, olova a cinu horsi kvality, jejichz dalsi tezba zavisi na vykyvech svetovych trhu s nerostnymi surovinami. Po historickych kotrmelcich nejsou dnes doly ani v majetku velkych soukromych dulnich spolecnosti ani statu, jednotlive stoly patri drobnym druzstevnim hornikum. V podstate kazdy kopa na svou pest: rano nakoupi na trhu dynamit a koku a rucni praci, ktera se za staleti prilis nezmenila, dobyva sutry z nitra hory. Co se podari narubat, ze ma nejakou cenu, proda na konci sichty slevarnam a shrabne par drobnych.

Ma dalsi cesta smerovala do La Pazu, inverzniho mesta, kde nejbohatsi ctvrti se nachazi nejnize polozene. Propletajic se jeho ruchem, mezi vyvolavaci popojizdejicich mikrobusu, maskovanymi neodbytnymi cistici bot a nekonecnymi trzisti se vsim, co Bolivie nabizi, jsem narazil i na kramek druzstva El Ceibo. Rodiny sdruzene v teto organizaci produkuji v amazonskych nizinach kakao, druzstvo pak z teto suroviny zpracovava cokolady. Diky ciste ekologicke produkci a zpracovani a tez systemu "fair trade" (http://www.fairtrade.cz/) se podarilo s timto produktem prorazit i na evropskych trzich (nektere vyrobky z El Ceiba koupite i u nas) a rada bolivjskych zemedelcu ma tak svuj zdroj obzivy. Clanek dvou Cechu, kteri stravili mezi pestiteli kakaa z El Ceiba 3 mesice (a natocili o tom dokument s nazvem Do vlastnich rukou) je zde:http://www.ekumakad.cz/clanky-a-publikace.shtml?x=2043660

Rad bych si jeste na zaver bolivijskeho pobytu troufl (a to doslova, neb za par dni clovek sotva muze pochopit komplexnost a hloubku problemu) nabidnout vam na tomto poli takovy lehky nahled na zdejsi zamotanou politickou situaci, polarizovanou kroky kontroverzni osoby prezidenta Moralese. A to zejmena proto, ze jsem zde svedkem narustajiciho napeti, jehoz projevy (blokady, vyhruzky a nasili) uz mozna pronikly i do serioznejsich zahranicnich zpravodajstvi.

Jisty prvek sympatie nejde bolivijskemu prezidentovi uprit. Bolivie je latinskoamerickou zemi s nejvyssim podilem indianskeho obyvatelstva, uvadi se kolem 60% (v ostatnich zemich tvori vetsinovou populaci misenci ruzneho pomeru krve indianske a evropske nebo rovnou belosi). Od pocatku spanelske kolonizace (jak mistni rikaji, Spanele prisli s krizem ve predu a bicem za zady; pro ferovost priznejme, ze ne vsichni) zazili tito lide setrvale vykoristovani a ponizovani (az revoluce v roce 1952 priznala indianum volebni pravo, nikoliv vsak pravo byt voleni; teprve ustavni zmena z roku 1995 hovori o Bolivii jako o multietnicke zemi a priznava indianskym komunitam prava napr. vlastnit uzemi). V roce 2005 se tyto komunity chopily prilezitosti a legitimne zvolily do cela zeme jednoho ze sveho stredu. S Evem (i mistni tisk oznacuje prezidenta pouze kresnim jmenem) dostali poprve v historii prilezitost spravovat svou zem lide indianskeho puvodu, byt nekteri z nich maji sotva bolivijskou venkovskou stredni skolu (coz berte jako konstatovani a dusledek vyse popsane situace, aniz bych se chtel kohokoli dotknout). To, ze cela Bolivie v jiste euforii a ocekavani dala Evovi sanci (a stejne tak svet vcetne mezinarodnich instituci), je zrejme z toho prosteho faktu, ze uz stoji v cele zeme tretim rokem. Na bolivijske pomery dlouha doba.

Nyni se ovsem zeme nachazi rozdelena. Odpurci vycitaji Moralesovi, ze neni prezidentem vsech Bolivijcu, ale jen svych lidi. Skutecne navrhy typu, ze kazdy, kdo se chce uchazet o verejnou funkci, musi ovladat krome spanelstiny jeste jeden z domorodych jazyku, jsou prevracenim situace, ze ktere Bolivie v roce 1995 vybredla. A jeho vylety do Lybie a Iranu mu na seriozni reputaci rozhodne nepridavaji. V ekonomicko-politicke rovine vede Evo (a jeho strana MAS - movimiento al socialismo) zemi doleva. Levicove smysleni je u prostych Bolivijcu caste a nelze se zas tak moc divit. Cca. 60% obyvatel zije v chudobe a rozdeleni bohatstvi je zde extremne nevyrovnane, zejmena v nizinnach na vychode patri jednotlivym lidem plochy, ktere by v CR tvorily cele okresy. Rada z techto rozlehlych urodnych teritorii na vychode byla v letech 1960-90 darovana tehdejsimi vladami vymenou za politickou podporu a stranicke zasluhy.

A tak jsme se dostali k penezum. V soucasne dobe stoji proti sobe vychodni nizinne provincie a zapadni nahorni plosina. Zatimco tradicne byly hory diky mineralum bohatsi, v poslednich desetiletich se teziste presunulo (a to Bolivie uz v historii jeden takovy presun zazila, a jeste se uplne nezahojil - kdyz zacala upadat tezba stribra a nahradil ho cin nalezajici se vice na severu, prislo nakonec zuby nehty branici se Sucre o postaveni hlavniho mesta ve prospech La Pazu). Vychod ma plyn, ropu, rozlehle pastviny s dobytkem, rozviji prumysl a vzhlizi do sveta. Za jineho usporadani by mohl byt tento region tahounem rustu cele zeme. Evo chce ve svem narhu nove ustavy omezit mnozstvi pudy vlastnene jednim clovekem a zvysit prerozdelovani zdroju ve prospech chudych oblasti. Ze se to vychodu nelibi, je nasnade. Chteli by minimalne vetsi autonomii svych departamentu, sami si nakladat se zdroji na svych uzemich a ridit svuj rozvoj. Ze by navic zahranicni ropne spolecnosti, jejichz investice uz byly Evovym castecnym znarodnenim ohrozeny, vsadily na kartu nezavislosti vychodni Bolivie? Ze by USA, ktere s nastupem Eva ztratily svuj tradicni vliv na vladu teto zeme, nasli nove spojence v nizinach (jak tvrdi Evo a na zaklade toho predevcirem vyhostil americkeho velvyslance)? At tak nebo jinak, vlada v La Pazu na jedne strane a "hejtmani" 5 nizinnych provinci spolu doposud odmitaji jednat, v poslednich 2-3 tydnech stupnuji agresivitu svych prohlaseni a manipuluji lidi k radikalnejsim a agresivnejsim krokum. V poulicnich stretech obou taboru na vychode zeme zemrelo vcera 10 lidi. Na obou stranach barikady mi lidi rikali, ze ne jeste zdaleka bezprostredne, ale existuje jiste nebezpeci vzniku obcanske valky v Bolivii. A to by bylo to nejhorsi, co by mohlo tuto zkousenou zemi potkat.

Uf, gratuluju vsem, co to docetli az sem, a slibuju, ze uz vicekrat se nebudu poustet do rozboru politicke situace.

Altiplano

Rozloucil jsem se s rozpalenou Trinidad a po bezmala dvou mesicich stravenych v rovinach zamiril do hor. A jsou to hory s velkym A. 12 hodin se skrabal nas autobus serpentinami po ubocich andskych velikanu, az jsme zdarne zakotvili v La Paz, bolivijskem hlavnim meste znamem svou nadmorskou vyskou 3600 m. Z hlubin batohu jsem vylovil kulicha a v mrazivem ranu sledoval zasnezeny volkan Ilimani tycici se ve smogu nad mestem do vysky 6402 m. Touzil jsem po Altiplanu tolik, ze jsem vynechal zastavku v teplych, vhlkych a urodnych udolich na vychodnich svazich And, ktere spolu s nahorni plosinou a amazonskou nizinou patri ke trem zakladnim biotopum, ktere se nachazi v Bolivii. V techto udolich zvanych Yungas (a jizneji region Chapare) se nejlepe dari bolivijske koce. Tu znala uz incka smetanka, paradoxne to vsak byli samotni Spanele, kteri si vsimli, ze jimi vykoristovani indiani vydrzi v dolech dele, pokud zvykaji koku, a podporovali jeji rozsirovani. Ze koka nerovna se automaticky kokain, jak se situace tradicne jevi ze severoamericke perspektivy, v tom davam panu Moralesovi za pravdu.

Na samotne nahorni plosine Altiplano by uz koka nevyrostla, stejne tak jako rada dalsich plodin potrebujicich mirnejsi klimaticke podminky. Pestuje se tu obilnina quinua, kterou znaji cesti odbornici na vegetarianskou stravu a jejich pratele:-). A tato krajina je skutecnou domovinou a pravlasti brambory. Pak jsou tu kilometry a kilometry suchych plani, na kterych se pasou lamy. Lide jsou koncentrovani do nekolika mest, drobne obce maji domy z nepalenych cihel ci kamenu a nektere stale jeste cekaji na zavedeni elektriny.

V La Pazu jsem se prilis neohral a zamiril, v tuto chvili ciste turisticky "on the gringo track", do jihozapadniho cipu Altiplana, kde se nachazi solna plan Salar de Uyuni. Nejbeznejsi a soucasne tez nejracionalnejsi zpusob pristupu je zakoupeni 3denniho tour po prirodnich krasach oblasti v jeepu. Nahorni plosina je obkopena vysokymi pohorimi a tvori tak bezodtokovou oblast s radou jezer a lagun, casto s vysokym obsahem ruznych mineralu vyvrelych z volkanu, ktere celou oblast modelovaly. Jedno z velkych jezer, ktere v davne historii vyschlo, vytvorilo 12.000 km2 rozsahlou solnou plan, uplne zkamenele bile more. Jste tam jen vy, bila plocha pod vami, modre nebe s ostrym sluncem nad vami a to je vse. Jeste vice na me pak zapusobily doposud tekute laguny jizneji u hranic s Chile, ktere diky mineralum hraji vsemi barvami a jako tresnicka na dortu je zdobi ruzovi plamenaci, kteri jsou schopni zit a prosperovat v techto velmi drsnych podminkach.


Salar de Uyuni z "ostrova" Isla Incahuasi

Bylo nas 6 turistu v jeepu, v pustoprazdne krajine zcela odkazanych na naseho ridice, pruvodce a kuchare v jedne osobe (tour zahrnuje prepravu, jidlo a ubytovani). Senor Franz byl ten, kdo rozhodoval, kdy a co budeme jist, kam slozime hlavu a kdy budeme vstavat. Vecer uz gringuitos unaveni celodennim focenim vrceli hlady, nicmene kureci paraty v polivce nesnedl z nas nikdo - hle, nebylo to s tim hladem tak zhave. Prvni noc jsme spali v hotylku postavenem z cihel vyrezanych ze Salaru, slepenych solnou maltou. Stul, sedatka, postele, vse kam jste se podivali, bylo ze soli (OK, zachodova misa byla keramicka:-). Paradoxem pak bylo, ze jidlo nebylo rozhodne presolene a na stole jsme realne postradali slanku... mohli jsme tak maximalne olizovat stenu. Druha noc byla mirne krusna, v jednoduche ubytovne v nadmorske vysce 4300 m. Na sobe vse, co se dalo. Kdyz jsme v sest rano jeste za sera a v devitistupnovem mrazu nasedali do auta, zeptal se nas ridic, jak jsme se vyspali. Nejak jsme se nemeli k odpovedi, tak to musel zhodnotit sam: Falta un poquito. Es normal. - Kousicek (spanku) vam chybi. To je normalni.


Flamenco

Adopce v Bolivii

Nachazim se v Trinidad, hlavnim meste bolivijskeho departmentu Beni. Celkem se tu zdrzim asi tyden, neb zde je druha oblast, kde Cesi podporuji deti z chudych rodin prostrednictvim programu adopce na dalku od plzenske charity, a i zde se snazim navstivit jednotlive komunity, vyfotit deti a prostredi, ve kterem ziji. Na rozdil od Asuncionu se zde deti nachazi asi v 7 vesnicich rozprostrenych na plose o polomeru do 150 km od Trinidad.

Pisu vam, ze jsem poprve na vlastni kuzi pochopil, jaky je to luxus mit asfaltove silnice. Dopravni moznosti v Beni jsou zoufale, silnice prasne, pres reky nejsou mosty, musite na drevenych pontonech. Nektera mista se daji rozumne dosahnout pouze malym letadlem. Beni je nizinna oblast na severovychode Bolivie, patrici geograficky do Amazonie. Castecne sem jeste zasahuji prirozene travnate roviny "pampas", vetsinu uzemi vsak pokryva doposud panensky a neprostupny prales, ktery je vskutku fenomenalni. Clovek zira na ty mohutne stromy v nemem uzasu. I zde jsem vsak byl na vlastni oci svedkem kaceni pralesa za ucelem ziskani dalsich ploch pro pastvu a policka. V obdobi destu se pravidelne znacna cast Beni (rikaji kolem 100.000 km2) ocita zatopena a cesty totalne nesjizdne. Vesnice San Jose de Kavitu neni zpravidla pristupna 3 mesice v roce, leda na kanoi. Lidi zde v domacnostech nemaji elektricky proud, diesel motor se porouchal pred rokem a neni na to poridit novy (jeden maly motor plus slunecni kolektory maji jeptisky pro kostel a internat, u nich jsem jednu noc spal). Vodu nosi rucne z reky, od lonska maji doma aspon filtry, pres ktere nechavaji vodu na piti prekapat. Ve vesnici je na 60 rodin 1 auto a par motorek, neni zde obchod a lekar jen obcas. Skola je budova z rakosi, hliny, dreva se strechou z palmovych listu (jako vetsina budov ve vesnici), ma nekolik trid, prasnou podlahu a neuplne zdi, takze je naprosto vse mezi tridami slyset. Lidi jsou prosti, mili a hostu nabidnou, co maji nejlepsi. Vsichni jsou zemedelci samozasobitele, pestuji na svem policku maniok, banany a ryzi, nekdy kakao. Sem tam ma nekdo kravu, vse pro vlastni potrebu. Kdyz se jim podari dopravit prebytky do nejblizsiho vetsiho mesta na trh, vydelaji si nejake pesito.

Kamion na privozu

San Jose del Kavitu

Pro samotne hlavni mesto Trinidad byste asi nasli dost duvodu, proc ho oznacit za diru: vede sem jedina cesta, ktera se da oznacit ve vetsine useku za asfaltovou (ze Santa Cruz), neni zde kino ani supermarket (nakupuje se na trzisti a v drobnych obchudcich, vsechny maji zoufale stejny sortiment), kdyz se vsak vracite z nejake vesnice, touzebne vyhlizite "Trini" jako velkomesto. Zakladni dopravou jsou po meste motocykly, moto-taxikar se pozna tak, ze ma (naprosto libovolnou) ksiltovku. Prilby? Nenechte se vysmat.

V Bolivii si pripadam bohaty, jak jsem to jeste nikdy nezazil, az je mi to nekdy trapne. Napr. za 11 hodin v dost pohodlnem nocnim autobuse (asi 550 km se spolecnosti Nino Divino, tedy "bozske dite") ze Sta. Cruz jsem zaplatil 50 bolivianos, tedy cca 110 Kc. Jidlo je tu velmi levne. Musite soucasne na vse pocitat dost casu, zejmena na prepravu, veci tu funguji po bolivijsku. Auto-taxi mezi mesty ceka s odjezdem tak dlouho, nez se uplne naplni. Do hodne odlehlych mist lidi cekaji i vice dnu, nez se nahromadi posadka. Do auta dokazou nacpat neuveritelne mnozstvi pasazeru a nakladu, kdokoli zamava po ceste, tak se zastavi, nove prichozi se slusne pozdravi s ostatnimi cestujicimi a sednou si jim na klin. Auto jede tak sedesatkou, bud vic nevytahne, nebo to nedovoli silnice (kdyz vas na prasne ceste nekdo predjede, musite prakticky zastavit, protoze pro prach neni nic videt) nebo ridic setri benzin.

Uz brzy bude ananas

Pres Chaco do Bolivie

Opet se ozyvam a zdravim z internetove kavarny na hlavnim namesti v bolivijske Santa Cruz de la Sierra, jsem v poradku.

Paraguay mi pripravila jeste jedno prekvapeni na zaver. S evropskou dukladnosti jsem si byl koupit listek na 1500 km dlouhou streku pres pustiny Gran Chaca do bolivijskeho Santa Cruz jeden den dopredu. V sobotu v osm vecer jsem vsak cekal na autobusovem terminalu marne (spolu s jeste podobne postizenym Belgicanem), autobus vubec nebyl pristaven, vsichni krcili rameny a pokladna spolecnosti Stel Turismo byla zavrena. Nezbylo nez stravit v Asu dalsich 24 hodin a zkusit stesti nasledujici vecer. Od prepravce jsme nakonec ziskali penize zpatky, ale uz nic za noc v hotelu, natoz nejakou omluvu. Jak jsem rikal, ze v Paraguayi nikdo nikomu nenadava, tak tentokrat jsem to byl ja. Ale v zaveru me to zase tolik netrapilo, neb ten den me zrovna trapily lehci zaludecni problemy, ktere zakonite musely nekdy prijit, na cestu pres Chaco by vsak nebyly tim nejlepsim spolecnikem. Ono i v Asuncionu jsou verejne zachody s toaletnim papirem jeste vzacnejsi nez odpadkove kose.

Spolecnosti, ktere zajistuji spoje do Bolivie, je vic, evidentne ne vsechny ale funguji spolehlive a nasazuji busy pravidelne. Jevi se mi jako lepsi koupit listek az v den odjezdu a radeji nekolikrat se ujistovat, ze bus opravdu pojede. Muj nedelni spoj nakonec vyrazil, byt o hodinu pozdeji a z bocni ulice za terminalem. Byl ve finale do posledniho mista obsazeny. Spolucestujici Bolivijci cpali vsechna sva objemna a pocetna zavazadla nahoru do kabiny, za chvili tam nebylo k hnuti. Ptal jsem se sam sebe, proc jsem poslusne odevzdal svuj batoh do ulozneho prostoru dole, jak jsem zvykly od nas... Autobus mel WC, ale pouze pro malou potrebu, bez vody a ve 100% tme, detaily radeji popisovat nebudu. Cesta ubihala velmi svizne a v druzne atmosfere na palube, zastavili jsme pouze u supermarketu na vyjezdu z Asu, kde asistent ridice koupil vsem cestujicim dve empanady k veceri, dale na dvou kratkych zastavkach u policejnich stanic (nikde tady se ale nedalo vystoupit), prvni prilezitost ke kousku pohybu a dalsim potrebam nastala ve tri rano na miste paraguayske hranicni kontroly, kde jinak chcipl pes. V sedm rano jsme prekrocili hranice do Bolivie (viz foto nize), skoncil asfalt a zacala nezpevnena prasna cesta. Drobny prach se vznasel i na palube vozidla. Po desti to tu musi byt hodne zajimave.



Nas korab se ritil Chaquem, rozlehlou rovinou zabirajici cele uzemi Paraguaye na zapad od reky stejneho jmena a jeste kus Bolivie a Argentiny. Neprostupny porost z krovin a pro nas exotickych stromu, semtam kaktus, vse alespon v teto rocni dobe hodne vyprahle. Nehostinna krajina velmi ridce obydlena, presto nebo prave proto ukryvajici pribehy a prekvapeni. Kdesi v Chacu jsou prave ted Frycovi u svych Chamacocu. Menonite, clenove protestantske skupiny puvodne ze Svycarska, hledali po celem svete misto, kde by mohli mit svuj maly stat ve state, zit asketickym zpusobem podle vlastnich striktnich pravidel. Za tuto svobodu jsou ochotni platit vysoko (kdyz si predstavim stavnata svycarska udoli s kravickami...), tvrdou praci dokazi i ve vyprahlem Chacu vypestovat zemedelske produkty, jejich mlecne vyrobky jsou vyhlasene v cele Paraguayi a vyvazi se i za hranice ("a duras penas" jsem z casovych duvodu nechal navstevu mesta Filadelfia uprostred Chaca na nekdy priste, par menonitu jsem vsak potkal i v Asu a Santa Cruz - panove vzdy v cistych upnutych kosilich a monterkach a la krtecek, dokud jsem sam nevidel, neveril jsem). A pak vsechny ty nepodlozene povidacky o Chacu, jako ze se zde nachazi tajna americka zakladna pro pripad konce sveta, atd. atd.

Ceste do Santa Cruz vsak jeste nebyl konec. Jen co jsme u mesta Villamontes najeli opet na asfaltku, narazili jsme na zataras z hliny, vetvi a zemedelske techniky. V Bolivii v soucasnosti panuje jiste napeti mezi jihovychodnimi nizinnymi provinciemi a centralni vladou Eva Moralese vysoko v Andach o miru samospravy jednotlivych provincii a hlavne prerozdelovani vybranych dani. Roviny na JV zeme, to je jina Bolivie nez zname z fotek. Zije zde sice mensi cast obyvatel, zato se tu vsak generuje vetsi cast bohatstvi - tezi ropa a plyn, chova dobytek. Toto napeti se v soucasnosti projevuje cerstvou vlnou blokad hlavnich komunikacnich tahu. Nas ridic nam s ledovym klidem oznamil, ze nemuze pokracovat dal a nevi, jak dlouho tu budeme stat, ale ze pry nas hodni stavkujici pustili aspon do mesta, kde je hotel, sprcha a restaurace. Pokracovat do Santa Cruz mozne ovsem bylo, znamenalo to pouzit postupne 5 dalsich vozidel. Mezi kazdou blokadou totiz cile funguji taxikari (stejne jako dalsi prodejci obcerstveni apod), kteri vas prevezou k dalsimu zatarasu, ktery prejdete pesky. Do Santa Cruz jsem takto dorazil po celkem 27 hodinach od vyjezdu z Asu. Chtel bych zduraznit, ze krome stizenych dalkovych presunu neni soucasna situace nijak nebezpecna a vse ostatni funguje standardne. Nemejte vubec zadne obavy. V Bolivii patri stavky a blokady tak trochu ke koloritu a sam Evo, v dobach, kdy stal v cele bojovniku za prava pestitelu koky, byl jejich hlavnim uplatnovatelem. Tak ted se mu to jenom trochu vraci.


PS Muj batoh mi byl z autobusu vydan beze ujmy akorat jinak barevny, pan ridic osobne z nej hadrikem sklepaval poradnou vrstvu prachu.

Louceni s Paraguayi

Projekt adopce na dalku umoznuje detem chodit do skoly. Zasadni otazka, ktera ovsem zustava otevrena, je, jestli jim skutecne vzdelani umozni ziskat dustojnou praci a zivit sebe a rodinu. V Paraguayi je totiz nedostatek pracovnich mist. Statni sektor, pres vsechnu kritiku, co jsem sem jiz napsal, stejne zustava v cele zemi siroko daleko nejvetsim zamestnavatelem. Prumyslu zde moc nejnademe. Udajne se zde montuji motorky z dilu dovezenych z Asie, v chodu zustavaji dve textilky. Jedina cementarna, na ktere zavisi veskere stavebnictvi, v soucasnosti jede po poruse na 60% vykonu, nahradni dily z Nemecka maji dojit v horizontu 2-3 mesicu. Pak je zde jeste potravinarsky prumysl. Makroekonomicka data, ktera lze o zemi zemi ziskat, je treba brat s rezervou, neb samozasobitelstvi a neformalni sektor nevstupujici do statistik je velmi rozsahly. Rada Paraguaycu pracuje v zahranici, v Brazilii, Argentine a ve Spanelsku - at se bavite s kymkoli, vzdy najde ve svem pribuzenstvu nekoho takoveho.

Na rozdil od brazilskeho je paraguaysky trh vyrazne pristupnejsi dovozum. Diky tomu je nabidka zbozi zde sirsi nez co jsem mel moznost poznat v Brazilii, napr. v psacich prostredcich jsou zastoupeny prakticky vsechny vyznamne svetove znacky. Krome Asie je zde hodne zbozi z Brazilie, Argentiny, Chile. Oproti Brazilii je zde levneji, zejmena se to tyka treba potravin lokalni vyroby, ovsem pomerte si to s tim, co zde mistni lide v prumeru vydelavaji - stat udava "minimalni plat" pro zamestnane na radny plny uvazek ve vysi 1.3 milionu guarani mesicne (tj. asi 5.200 Kc), ve skutecnosti vsak vetsina paraguayske populace teto sumy nedosahuje. Ekonomika ma nektera skutecna specifika, jako ze zde neexistuje (doposud) dan z prijmu fyzickych osob, plati se pouze pojisteni. Celkova danova zatez je 11.8% HDP. Kdyz odectete to, co se rozkrade, pochopite, proc nezbyva na zdravotnictvi ci infrastrukturu.

Kdyz uz jsem se zde zabyval elektrinou, doplnim, ze 1 kWh zde domacnost stoji cca 4,- Kc. Denik ABC uvedl rozbor velmi zhave situace ohledne prodeje elektriny z Itaipu: dle tohoto zdroje Brazilci plati Paraguayi 10,7 guarani za kWh, coz jsou asi 4 halere. K tomu je sice potreba pripocist vyrobni naklady, ktere take nese z vetsi casti Brazilie a jejichz vyse se ani novinarum natoz verejnosti nesdeluje(!), nicmene bude faktem, ze je to cena nizka. Samotny denik ovsem priznava, ze za tuto situaci si muzou Paraguayci sami, ti, kteri podvedli zemi a uzavreli totalne nevyhodnou smlouvu...

Pripada mi, ze Paraguayci zoufale hledaji neco, co by zvedlo narodni sebevedomi, umoznilo naprimit se. Ohaneji se tim, ze vlastni pulku nejvetsi vodni elektrarny na svete, uz ale vite sami, co z toho maji. Na pohledech ukazuji vodopady Iguazu, ty ale vubec nelezi na paraguayskem uzemi! ..ani tudy cesta asi nepovede. Jejich vyhlasene jidlo, sopa paraguaya, tedy paraguayska polevka, neni ve skutecnosti zadna polevka nybrz buchta z kukuricneho testa a vaze se k ni historka o nevydarenem vareni polevky prezidentu Lopezovi, az se voda jaksi vyvarila - tedy taky ne zrovna historie paraguayskeho uspechu a dovednosti (ale kdyz uz jsme u kuchyne, ji se tu velmi dobre - rybi polevka je opravdu polevkou a to vynikajici, maniokova chipa ruznych velikosti mi bude velmi chybet). Upinaji se k fotbalu, Olympia Asuncion vyhrala trikrat latinskoamericky pohar. Jejich vyslankyne na olympiadu, osteparka Leryn Franco se proslavila (a to naprosto popravu) spis svym vzhledem nez sportovnim vykonem. Co me zde prekvapilo a na cem mohou Paraguayci pravem rust je jazyk guarani, ktery nejenze je oficialnim jazykem vedle spanelstiny, ale zcela bezne se pouziva. Vetsina populace je aktivne bilingvni a ja si casto mezi skupinou Paraguaycu pripadal jak ve Vietnamu - nerozumel ani slovo. Kazdopadne, a to bych chtel zduraznit na zaver, lidi jsou tu velmi mili a ochotni pomoci, staci v autobuse rozevrit mapu a uz mate kamarady, o to vetsi, kdyz date najevo, ze nejste Yankee. Paraguay me rozhodne prijala s otevrenou naruci.

V Brazilii jsem psal, ze maji vtipy o Paraguajcich a slibil zjistit, o cem vtipkuji oni. Je to o gallegos, tedy Galijcich - Spanelech. Troufnu si tvrdit, ze to tak bude i v dalsich spanelsky mluvicich zemich Lat. Ameriky. Ale pozor, vite o kom se vtipkuje v jazyce guarani? O Cesich! Presneji receno, o Cechoslovacich. Kdyz na otazku "odkud jsi?" odpovi zena spanelsky "checoslovaca" (tedy "z Ceskoslovenska"), presne tento sled slabik znamena v guarani "ja jsem krava". Dalsi replika tedy je "checolatorro" - "ja jsem tvuj byk". Jeste ze jsme se se Slovaky rozdelili...