Altiplano

Rozloucil jsem se s rozpalenou Trinidad a po bezmala dvou mesicich stravenych v rovinach zamiril do hor. A jsou to hory s velkym A. 12 hodin se skrabal nas autobus serpentinami po ubocich andskych velikanu, az jsme zdarne zakotvili v La Paz, bolivijskem hlavnim meste znamem svou nadmorskou vyskou 3600 m. Z hlubin batohu jsem vylovil kulicha a v mrazivem ranu sledoval zasnezeny volkan Ilimani tycici se ve smogu nad mestem do vysky 6402 m. Touzil jsem po Altiplanu tolik, ze jsem vynechal zastavku v teplych, vhlkych a urodnych udolich na vychodnich svazich And, ktere spolu s nahorni plosinou a amazonskou nizinou patri ke trem zakladnim biotopum, ktere se nachazi v Bolivii. V techto udolich zvanych Yungas (a jizneji region Chapare) se nejlepe dari bolivijske koce. Tu znala uz incka smetanka, paradoxne to vsak byli samotni Spanele, kteri si vsimli, ze jimi vykoristovani indiani vydrzi v dolech dele, pokud zvykaji koku, a podporovali jeji rozsirovani. Ze koka nerovna se automaticky kokain, jak se situace tradicne jevi ze severoamericke perspektivy, v tom davam panu Moralesovi za pravdu.

Na samotne nahorni plosine Altiplano by uz koka nevyrostla, stejne tak jako rada dalsich plodin potrebujicich mirnejsi klimaticke podminky. Pestuje se tu obilnina quinua, kterou znaji cesti odbornici na vegetarianskou stravu a jejich pratele:-). A tato krajina je skutecnou domovinou a pravlasti brambory. Pak jsou tu kilometry a kilometry suchych plani, na kterych se pasou lamy. Lide jsou koncentrovani do nekolika mest, drobne obce maji domy z nepalenych cihel ci kamenu a nektere stale jeste cekaji na zavedeni elektriny.

V La Pazu jsem se prilis neohral a zamiril, v tuto chvili ciste turisticky "on the gringo track", do jihozapadniho cipu Altiplana, kde se nachazi solna plan Salar de Uyuni. Nejbeznejsi a soucasne tez nejracionalnejsi zpusob pristupu je zakoupeni 3denniho tour po prirodnich krasach oblasti v jeepu. Nahorni plosina je obkopena vysokymi pohorimi a tvori tak bezodtokovou oblast s radou jezer a lagun, casto s vysokym obsahem ruznych mineralu vyvrelych z volkanu, ktere celou oblast modelovaly. Jedno z velkych jezer, ktere v davne historii vyschlo, vytvorilo 12.000 km2 rozsahlou solnou plan, uplne zkamenele bile more. Jste tam jen vy, bila plocha pod vami, modre nebe s ostrym sluncem nad vami a to je vse. Jeste vice na me pak zapusobily doposud tekute laguny jizneji u hranic s Chile, ktere diky mineralum hraji vsemi barvami a jako tresnicka na dortu je zdobi ruzovi plamenaci, kteri jsou schopni zit a prosperovat v techto velmi drsnych podminkach.


Salar de Uyuni z "ostrova" Isla Incahuasi

Bylo nas 6 turistu v jeepu, v pustoprazdne krajine zcela odkazanych na naseho ridice, pruvodce a kuchare v jedne osobe (tour zahrnuje prepravu, jidlo a ubytovani). Senor Franz byl ten, kdo rozhodoval, kdy a co budeme jist, kam slozime hlavu a kdy budeme vstavat. Vecer uz gringuitos unaveni celodennim focenim vrceli hlady, nicmene kureci paraty v polivce nesnedl z nas nikdo - hle, nebylo to s tim hladem tak zhave. Prvni noc jsme spali v hotylku postavenem z cihel vyrezanych ze Salaru, slepenych solnou maltou. Stul, sedatka, postele, vse kam jste se podivali, bylo ze soli (OK, zachodova misa byla keramicka:-). Paradoxem pak bylo, ze jidlo nebylo rozhodne presolene a na stole jsme realne postradali slanku... mohli jsme tak maximalne olizovat stenu. Druha noc byla mirne krusna, v jednoduche ubytovne v nadmorske vysce 4300 m. Na sobe vse, co se dalo. Kdyz jsme v sest rano jeste za sera a v devitistupnovem mrazu nasedali do auta, zeptal se nas ridic, jak jsme se vyspali. Nejak jsme se nemeli k odpovedi, tak to musel zhodnotit sam: Falta un poquito. Es normal. - Kousicek (spanku) vam chybi. To je normalni.


Flamenco