Adopce v Bolivii

Nachazim se v Trinidad, hlavnim meste bolivijskeho departmentu Beni. Celkem se tu zdrzim asi tyden, neb zde je druha oblast, kde Cesi podporuji deti z chudych rodin prostrednictvim programu adopce na dalku od plzenske charity, a i zde se snazim navstivit jednotlive komunity, vyfotit deti a prostredi, ve kterem ziji. Na rozdil od Asuncionu se zde deti nachazi asi v 7 vesnicich rozprostrenych na plose o polomeru do 150 km od Trinidad.

Pisu vam, ze jsem poprve na vlastni kuzi pochopil, jaky je to luxus mit asfaltove silnice. Dopravni moznosti v Beni jsou zoufale, silnice prasne, pres reky nejsou mosty, musite na drevenych pontonech. Nektera mista se daji rozumne dosahnout pouze malym letadlem. Beni je nizinna oblast na severovychode Bolivie, patrici geograficky do Amazonie. Castecne sem jeste zasahuji prirozene travnate roviny "pampas", vetsinu uzemi vsak pokryva doposud panensky a neprostupny prales, ktery je vskutku fenomenalni. Clovek zira na ty mohutne stromy v nemem uzasu. I zde jsem vsak byl na vlastni oci svedkem kaceni pralesa za ucelem ziskani dalsich ploch pro pastvu a policka. V obdobi destu se pravidelne znacna cast Beni (rikaji kolem 100.000 km2) ocita zatopena a cesty totalne nesjizdne. Vesnice San Jose de Kavitu neni zpravidla pristupna 3 mesice v roce, leda na kanoi. Lidi zde v domacnostech nemaji elektricky proud, diesel motor se porouchal pred rokem a neni na to poridit novy (jeden maly motor plus slunecni kolektory maji jeptisky pro kostel a internat, u nich jsem jednu noc spal). Vodu nosi rucne z reky, od lonska maji doma aspon filtry, pres ktere nechavaji vodu na piti prekapat. Ve vesnici je na 60 rodin 1 auto a par motorek, neni zde obchod a lekar jen obcas. Skola je budova z rakosi, hliny, dreva se strechou z palmovych listu (jako vetsina budov ve vesnici), ma nekolik trid, prasnou podlahu a neuplne zdi, takze je naprosto vse mezi tridami slyset. Lidi jsou prosti, mili a hostu nabidnou, co maji nejlepsi. Vsichni jsou zemedelci samozasobitele, pestuji na svem policku maniok, banany a ryzi, nekdy kakao. Sem tam ma nekdo kravu, vse pro vlastni potrebu. Kdyz se jim podari dopravit prebytky do nejblizsiho vetsiho mesta na trh, vydelaji si nejake pesito.

Kamion na privozu

San Jose del Kavitu

Pro samotne hlavni mesto Trinidad byste asi nasli dost duvodu, proc ho oznacit za diru: vede sem jedina cesta, ktera se da oznacit ve vetsine useku za asfaltovou (ze Santa Cruz), neni zde kino ani supermarket (nakupuje se na trzisti a v drobnych obchudcich, vsechny maji zoufale stejny sortiment), kdyz se vsak vracite z nejake vesnice, touzebne vyhlizite "Trini" jako velkomesto. Zakladni dopravou jsou po meste motocykly, moto-taxikar se pozna tak, ze ma (naprosto libovolnou) ksiltovku. Prilby? Nenechte se vysmat.

V Bolivii si pripadam bohaty, jak jsem to jeste nikdy nezazil, az je mi to nekdy trapne. Napr. za 11 hodin v dost pohodlnem nocnim autobuse (asi 550 km se spolecnosti Nino Divino, tedy "bozske dite") ze Sta. Cruz jsem zaplatil 50 bolivianos, tedy cca 110 Kc. Jidlo je tu velmi levne. Musite soucasne na vse pocitat dost casu, zejmena na prepravu, veci tu funguji po bolivijsku. Auto-taxi mezi mesty ceka s odjezdem tak dlouho, nez se uplne naplni. Do hodne odlehlych mist lidi cekaji i vice dnu, nez se nahromadi posadka. Do auta dokazou nacpat neuveritelne mnozstvi pasazeru a nakladu, kdokoli zamava po ceste, tak se zastavi, nove prichozi se slusne pozdravi s ostatnimi cestujicimi a sednou si jim na klin. Auto jede tak sedesatkou, bud vic nevytahne, nebo to nedovoli silnice (kdyz vas na prasne ceste nekdo predjede, musite prakticky zastavit, protoze pro prach neni nic videt) nebo ridic setri benzin.

Uz brzy bude ananas