Hanoj

Opustil jsem preci jen trochu sterilni prostredi kosmopolitniho Hong Kongu a naskocil do Vietnam Airlines pro kratky pohodovy let do Hanoje. Pristavani nad severnim Vietnamem ve me evokovalo zabery z Ceska pri povodnich - vsude kolem vesnic se lesknou vodni hladiny ... jsou to vsak ryzova policka (Vietnam je treti nejvetsi svetovy vyvozce teto stale cennejsi potraviny). Odmitl jsem veskere taxiky, shutle busy a mototaxi a naskocil do mistniho verejneho autobusu, jehoz sofer prikyvl na muj dotaz "center". Nakonec jsem vsak stejne skoncil na motorce, neb z mista, kde me vysadil, nebylo uniku (byt to asi v centru bylo).

V nekterych zemich na svete se jezdi vpravo, v jinych vlevo. A pak jsou jeste zeme, kde se jezdi vsude. Hanojske ulice prekypuji fascinujicim provozem, ve kterem dominuji zejmena mestske motorky, nasledovane s odstupem bicykly (a cykloriksami) a automobily. Vsechny dopravni prostredky praktikuji co bych nazval "obtekani". Napr. i pri odbocovani doleva se zadna zvlastni prednost protijedoucim nedava, proste zacnete pomalou stalou rychlosti odbocovat a protijedouci se vam budou vyhybat po vsech stranach. Totez plati pro chodce, ktery chce "prebrodit" ulici na druhou stranu. Vyda se nejlepe sikmo proti smeru provozu a zachovava pokud mozno stalou pomalou rychlost. Jedinou vyjimkou je prednost autobusu, ten si ji ale zpravidla vynucuje nejhlasitejsim troubenim ze vsech (a take napisem, co maji nekteri na sobe - snad nazvem mistni dopravni spolecnosti - BACHA, coz je specialne pro Cechy). Cestujici na motorce zde vesmes maji prilby, dle zakona je nemusi mit deti do 14ti let(!). Nekteri lidi maji na skutrech rousky ci satky pres oblicej. Domnival jsem se, ze je to kvuli znecisteni vzduchu (ktere zde prekvapive neni az tak hrozne jako maji nektera latinskoamericka mesta). Stejne padnym duvodem se ale ukazal strach ze slunce ... zatimco u nas je "in" pekne opalene telo, v Asii i opalovaci kremy maji "belici ucinky".

Jedna z veselych veci na presunech ze zeme do zeme je potreba ucit se vzdy nove penize a prepocitaci koeficienty. Takze ted zrovna mam v penezence dongy. Jeden dolar je 16600 dongu, coz pekne vychazi tisicovka za ceskou korunu. Hlavne spravne spocitat nuly a nezamenit deseti a stotisicovou bankovku. Minci se v teto krajine vyskytuje pomalu.

Cesi vetsinou pohlizi na Vietnamce jako na trhovce, coz je nase zkusenost s jednou z mala minorit, kterou v nasi zemi mame (s celym polarizovanym spektrem nazoru a radou predsudku, ktere souziti vice etnik v jedne zemi prinasi). Az ve Vietnamu si clovek uvedomi, ze se jedna o narod s bohatou kulturou a historii citajici nekolik tisicileti (tento vyrok ovsem neni z me hlavy, nybrz od jednoho jineho filozofujiciho cestovatele, na jehoz prezentaci o Vietnamu jsem byl jeste v Praze). Maji-li Cesi pro Vietnamce nejaka pozitivni slova, mluvi o jejich pracovitosti. Tu vidim i zde: 88 milionu lidi se musi dost ohanet, aby si vydelalo na zivobyti - naprosta vetsina obchodu a dilnicek je otevrena od rana do vecera 7 dni v tydnu. Vietnamci, se kterymi jsem mohl (doposud) nejak komunikovat, byli velmi pratelsti. Pohostinnost me nedelni pruvodkyne Lindy (pres couchsurfing) nemela mezi (skoda, ze jeji zapas s anglickou vyslovnosti omezoval nas komunikacni radius). Soucasne ale clovek musi byt obezretny na ruzne figle, kdy se snazi vytahnout z bohateho turisty prachy, smlouvat o cenach, prepocitavat vracene bankovky. Ale i to se da brat jako takova spolecenska hra na to, kdo byl zrovna chytrejsi.

Ano, zeme s peticipou hvezdou na rudem poli ma s Ceskem kus spolecne historie. Vietnam v komunistickem zrizeni dale pokracuje, byt jeho cesta vykazuje shodne znaky s cinskou - vyrazne uvolneni ekonomickych svobod a zadrzovani tech politicko-obcanskych. Mozna je to intenzivni ekonomicky rust v poslednim obdobi, ktery se promita do zvysujici se zivotni urovne, ktery zaroven potlacuje touhy obyvatel proti cemukoli protestovat. Soucasne rozhodne neni prijezd do dnesniho Vietnamu navratem do Ceskoslovenska pred rok 89. Dnesni mladi Vietnamci mobiluji jako nikde jinde (sam jsem si za pouhych 100 Kc koupil vietnamskou sim kartu a dostatek kreditu na mistni hovory), surfuji po internetu, koukaji na zpravy BBC a CNN. Rozlicna nabozenstvi jsou povolena. V Hanoji jsem navstivil i Ho-Chi-Minhovo muzeum (s prilehlym mauzoleem, ktere je zrovna v tomto obdobi uzavreno, asi davaji mrtvole novy balsam). Linda mluvila o "stryckovi Ho", cloveku, ktery Vietnam osvobodil, sjednotil a uvrhl na cestu komunismu v jedne osobe, s velkou uctou, vyzdvihujic jeho asketickou skromnost a pracovitost. Na zdech muzea visi jeho citaty, idealisticke komunisticke vety, velmi hezke samy o sobe. Jestli snad nedoslo pri jejich realizaci k nejakym zlocinum se zde nedozvite. Jen tak mimochodem, muj hotel se jmenuje Democracy hotel a na dokumentech ma uvedeno heslo: "independence - freedom - happiness".