Peking postolympijsky ... a Praha postcestovni

Mili pratele,

nocnim vlakem dlouhym, ze kdyby stal na hlavaku, tak do posledniho vagonu by se nastupovalo na smichove:) jsme prejeli z Sanghaje do Pekingu (mimochodem, ceske drahy pry prave poridily nejrychlejsi lokomotivy na svete, ktere se budou po nasich zeleznicnich stezkach prohanet 140 kmh a od prosince dokonce 160! Ha, ha, ha). Peking je zbudovany ve velkem stylu, moderne a "do sirky". Tak jako muzete nekonecne dlouho bloumat rozsahlym komplexem cisarskych palacu a chramu Zakazaneho mesta, tak i na kazdy presun mezi jednotlivymi castmi metropole je treba pocitat cas v rozmezi 1 - 2 hodin, a to sit verejne dopravy je velmi solidni. Spolu s davy cinskych turistu jsem se prochazel tez kolem prazdnych skeletu obrich olympijskych konstrukci a pral si, at Prahu nic podobneho nepotka. Kvuli olympiade se v Pekingu tez zavedla rada bezpecnostnich opatreni, napr. povinnost projet rentgenem vsechna prirucni zavazadla pri kazdem vstupu do metra (dokazete si to predstavit v case dopravnich spicek?), ktere jaksi uz po skonceni her nikdo nezrusil (!). O Pekingu se urcite u nas v souvislosti s olympiadou hodne psalo a jiste se zminovalo i znecisteni zivotniho prostredi. Nas cinske hlavni mesto uvitalo chladivym, slunecnym a znacne vetrnym pocasim, takze vzduch byl cisty a obzor jasny. To v Sanghaji jsme dusivemu sedivemu smogu neunikli. Ale pokud abstrahujeme od analyzy cinu (s malym pismenem je to spravne) a spokojime se aspon se slovy, pak vam muzu napsat, ze "zelena" je v Cine tema. Od studentu pres podniky az po vladni deklarace, vsichni si problemy zivotniho prostredi uvedomuji a chteji s tim neco delat. A budou muset: pri zvednuti hladiny svetovych oceanu by byla vodou ohrozena vystavni cinska lod Sanghaj, ktera se ostatne uz nekolik desetileti propada do zeme pod vahou nahustenych mrakodrapu a diky vycerpavani podzemnich vod. Ale meli bychom byti fer: kazdy z nas evropanu diky nakupum lacineho cinskeho zbozi vsech znacek mame na znecisteni cinskeho zivotniho prostredi svuj podil (viz dle meho trefny vyrok: "an american criticizing china´s environmental record is like an addict blaming his dealer").



Zakazane mesto

Ptaci hnizdo

Pri populacni dimenzi Ciny je docela nelehky ukol najit libovolnou svetovou statistiku typu "zeme, kde nejvice lidi ... ", ve ktere by tato asijska velmoc netrunila na vedoucich prickach. Cina ma nejvice uzivatelu internetu na svete, nejvice lidi zde zemre v souvislosti se znecistenim vzduchu, je zde 90 milionu jedinacku (kvuli politice jednoho ditete), atd. atd. Presto bych chtel zminit jeste jedno nasledujici: Cina vyzvedla tolik lidi naraz z chudoby jako nikdo jiny nikde jinde. Pri jakkoli kritickem pristupu nelze cinskym vladnim strukturam uprit, ze dokazat zajistit, aby miliarda tri sta milionu lidi mela co jist a kde spat, je znacny uspech. A z teto masy lidi lze v dnesni dobe vyclenit skupinu tak mozna 150 az 200 milionu zajistenych Cinanu, kteri si uzivaji zivotniho stylu, kteremu alespon v materialni rovine nechybi nic, co mame v Evrope. Pro ne jsou nekonecna hluboka udoli Yunnanu pokryta asfaltovymi silnicemi a mobilnim signalem takove kvality, ze se nasinec drbe za uchem. Cina ma velkolepou historii. Zamerte se na ni...a tisicovky let zpatky jen litaji. Na toho, kdo i pres muj popis zustava k cinskym uspechum skepticky, zkusim zapusobit poslednim trumfem:) i FIFA oficialne uznala, ze hra, do ktere je dnes zblaznen cely svet, byla vynalezena v Cine. I to se udalo stovky mozna tisice let pred nasim letopoctem a mic byl kozeny vycpany vlasy a perim.

Ulice v Pekingu

Je libo knedlicek?

Do Prahy jsem dorazil v nedeli nad ranem. Nepriletel jsem, neb jsme se nejak nemohli trefit. Me letadlo z Pekingu me dopravilo az do Londyna, pilot SkyEurope to zas kvuli mlze na Ruzyni zapichl v Bratislave. Tam jsme cekali mezi pulnoci a treti hodinou ranni, az odkudsi z Nitry sezenou autobusy pro pozemni prepravu vsech cestujicich. Byli mezi nami cizinci, kteri si vybrali Prahu pro straveni prodlouzeneho vikendu. Nikdo jim anglicky nic nevysvetloval, bezradne koukali po postsocialisticke bratislavske letistni hale. I ja jsem na svych cestach casto bezradne koukal a vzdy mel stesti na mile lidi ochotne pomoci (a musim napsat ze v Cine obzvlaste). Tak mohu-li si dovolit na zaver jeden moralni apel, ktery ve mne nyni rezonuje: Cesi, budte vstricnejsi k cizincum!

Se zaverem me cesty nadchazi i zaver jeji reflexe na techto strankach. Chtel bych napsat, ze si velmi vazim toho, ze jste si v te nepreberne zaplave informaci na internetu nasli cas a cestu na tento blog.

Rad bych usporadal nejake setkani/promitani/povidani, zamerene na nektere z navstivenych oblasti. Snad se podari spolecne plzenskou charitou usporadat vecer venovany Paraguayi a Bolivii a adopcim. Konkretni udaje sem urcite jeste napisu, jakmile to bude upecene.

Dle poslednich informaci, co se ke me donesly, by mel workcamp v Bataypore mit v lete 2009 pokracovani. Takze pokud byste mel nekdo cas a chut vyrazit podporit nase krajany a uzit si dobrodruzstvi v brazilske prirode, muzete se obratit na Inex. Taktez o letnich prazdninach 2009 bychom chteli do CR dostat 5 - 7 malych Batayporcat, studentiku hodin cestiny, jako motivaci a za odmenu, ze po vecerech misto rybarskych prutu ohybaji ceska slovesa. Cena letenek je pro brazilske venkovany limitujici polozkou, tak kdybyste nekdo vedel o nekom, kdo by byl ochoten tento projekt podporit, dejte mi prosim vedet.

Z Yunnanu do Sanghaje

Yunnan je etnicky nejpestrejsi provincii Ciny, udava se, ze lide zde zijici se hlasi k 25ti ruznym narodnostnim mensinam a prislusnici minorit dohromady tvori temer 40% obyvatel provincie. Zbytek jsou majoritni Cinane - Hanove, za ktere se jinak v celocinskych meritkach povazuje 92% populace. Sladke historicke mesto Lijang je hlavnim centrem oblasti obyvane lidmi kultury Naxi (jejich jmeno, hodne pritomne v lokalnich nazvech, spolecne s rovnez castym starym budhistickym symbolem svastiky lehce znervoznelo nase izraelske spolucestovatele:-). Jedna se o matriarchalni spolecnost, kdy je zena jednoznacnou hlavou rodiny a zabezpecuje jeji obzivu - na ulicich pak vidite chlapiky Naxi, jak pecuji o decka. Dale na sever do hor ziji Tibetane. Budhisticky klaster, co jsme navstivili, byl nove zbudovan pred 30ti lety. Jeho vice nez 300 let stareho predchudce srovnali komunisti za tzv. "kulturni revoluce" komplet se zemi, mnichum se podarilo v okolnich lesich ukryt jen nekolik malo nejposvatnejsich predmetu. V dnesni dobe vsak mozna Tibetane v horskem meste Shangri-la a okoli mohou dychat trochu svobodneji nez jejich kolegove v samotnem Tibetu, zejmena Lhase, na kterou se upira pozornost cinskych uradu a sveta. Ze v Shangri-le (3200 mnm) budou noci jeste chladnejsi naznacoval uz fakt, ze na mistnim trzisti sly nejvic na dracku prosivane deky. Tibetske babky nad nimi vzrusene diskutovaly a zakoupene kousky odnasely v nusich na zadech.

Reka Yangtze, kterou jsme spatrili jak se s mladickou energii probiji hlubokymi udolimi podhurim Himalaji, urazi na sve pouti 6.380 km az ke svemu usti u Sanghaje (prekonajic na ceste cetne nastrahy vcetne kontroverzni elektrarny 3 soutesky). Urcite byla vetsinu casu kdesi v mlze pod nami, kdyz jsme preletavali vcera mezi Kunmingem a Sanghaji. Hladky let trval temer 3 hodiny a ac jsme leteli stale vychodnim smerem, ke zmene casoveho pasma nedoslo - cela Cina je totiz z rozhodnuti Pekingu v jedinem casovem pasmu. Pro lidi zijici na zapadnim cipu Tibetu a Xinjiangu to musi znamenat docela vyznamny posun casu vychodu a zapadu slunce.

Sanghaj je centrem financnim, kulinarskym a nakupnim. Je nablyskana a prelidnena. Zitra vyrazime na jednodenni vylet do mensiho mesta za Sanghaji, ktere ma 5 milionu obyvatel.

Nad salkem cinskeho caje

Za ten cas, ktery mam v Cine k dispozici, neni mozne poznat tuto zemi, neni mozne poznat ani jednu celou jeji provincii. Takze prosim vezte, ze jsem se doposud pohyboval v severozapadni casti provincie Yunnan, ktera se nachazi na JZ Ciny. Taktez veskere me nize popisovane poznatky se tudiz budou vazat k teto lokalite.

Musim napsat, ze muj uvodni trochu rozpacity dojem z teto zeme se postupne dost vyrazne vylepsil. Nas prvni cely den v Cine nam vyslo stravit ho ve meste Kunming, o nemz jsem drive pranic neslysel. Ocekaval jsem spinave centrum Yunnanu, v jehoz ulicich se denne macka pres milion Cinanu. Znacne bylo nase prekvapeni, kdyz jsme se prochazeli mestem, jehoz centrum si nezada s Hong Kongem ci downtown Los Angeles. Siroke prostorne ulice lemovane stromoradim, nova automobilova flotila a moderni autobusy, ktere maji vyhrazeny vlastni jizdni pruh. Dalsi pruh je vyhrazen pro cyklisty a spektrum dopravnich prostredku doplnuje mnozstvi elektromopedu. I chodci maji dost prostoru a mohou relaxovat v rade upravenych parku. Moderni vyskove budovy a luxusni obchody. Ale atmosferu mesta netvrori jen architektura - a Cinani byli k nam doposud vesmes velmi mili. Dost casto jsme ztraceni a snazime se na neco doptat. Ochotu pomoci zpravidla limituje pouze (za to vyrazne) jazykova bariera. Jako pozornost mistnich k zakaznikum uvedu nasledujici priklady: nocni autobus dorazi do mesta brzy nad ranem, ale poklidne zastavi na svem stanovisti a necha pasazery dospat dokud se nerozedni. V restauracich nam pozorne a zdarma dolevaji piti (nejcasteji caj, ale i jine napoje). Udaly by se takoveto veci v CR? Samozrejme, jiste rezervy zde zustavaji. Ani tady auta nedavaji prednost chodcum pri odbocovani. Ani kampan pred olympijskymi hrami nemohla odnaucit Cinany plivat. Ve vyse zminenem dalkovem autobuse nema Cinan problem zapalit si cigaretu a nedopalky hazet na zem. A mistni zachody jsou legendarnim tematem vypraveni cestovatelu: velikym uspechem je, ma-li zachod dvere, zachodovou misu jsme zde doposud potkali jedinou a koukali na ni jak na zjeveni. Zpravidla se jedna o diru ci kanalek v zemi a kabinky jsou otevrene, tzn. vidite ostatni tvorici sve dilo (a u toho klidne telefonuji z mobilu... vice detaily vas jiz nebudu obtezovat). Psal jsem minule, ze Cinani maji cislovky shodne s nasimi ... nikoliv ovsem uz ukazovani na prstech. Takze pokud ukazete jednu ruku s natazenym palcem a ukazovackem, nedostanete 2 ale rovnou 8 (pro Zdenku legendarnich) pekingskych kachen:-)

Je jasne, ze vyse zmineny poradek je tvrde vykoupeny, srouby jsou zde zda se utazene vice nez ve Vietnamu. V ulicich vidite dozirajici policajty, a to jiste armady dalsich hlidaji chovani obyvatel v civilu. Ekonomicky vzestup Ciny bude stat na tvrde praci masy lidi v bidnych podminkach, to je Cina, kterou jako turisti neuvidime. Ale faktem zustava, ze ekonomicka sila teto zeme je zde videt. Mimojine i na velikem mnozstvi velmi slusne zajistenych cinskych turistu, kteri cestuji a obdivuji pamatky sve zeme. Pokud budete planovat cestu do Ciny, zjistete si hlavne, kdy maji Cinane svatky a prazdniny. O tech dnech bude totiz vas postup dramaticky stizen.

Z ceska zname kure sedmi pokladu a osmi tajemnych chuti ani zdaleka neni tim, co ve skutecnosti nabizi cinska kuchyne. Kdyz se zapoctou vsechny regionalni speciality a vlivy sousednich kultur, jednalo by se o neuveritelne sirokou paletu chuti, tvaru, barev. Konecne jsem pochopil, proc Cinany neoslnite nasimi knedliky, a tez ze nase bramboraky nejsou zas takovym svetovym unikatem. Na knedliky jsou Cinani totiz specialisti a nase kynute s ovocem jsou jen jednou z mnoha polozek. Ano, zivime se zde hulkami, nejde jinak. Vyhodou vsak je, ze clovek nemusi resit, co se potrati na trati mezi miskou a usty (kterouzto vzdalenost je vhodne udelat po cinskem vzoru co nejkratsi) - Cinani bezne odkladaji kosti a jine nepozivatelne casti na stul. V restauracich stredni tridy maji menu i v anglictine nebo obrazky jidel. Pokud jdete do lidovky, ukazete na jidlo, ktere ma nekdo okolo, na vystavene suroviny, ktere chcete dostat ke sve misce ryze ci nudli, nebo se proste posadite a nechate majitele podniku, at vam naserviruje podle sebe (odkyvate prvni nabidku v plynne cinstine, kterou vyrkne). V takovych skutecne cinskych lidovych jidelnach dostanete jidlo za neuveritelnych 5 yuanu, coz je asi 12 korun, a najite se dobre. Katastrofou oproti tomu zustavaji mistni "supermarkety" s tisicem regalu susenek a instantnich pokrmu ... a koupit neco, co by neobsahovalo suseny mliko prakticky nelze. Dejte si za me prosim jakykoli cesky syr..:-)

Moje mistni internetove pripojeni je pomale, nevim, zda je to kvuli dratum nebo jestli cinska vlada lusti moje zpravy k vam. Proto aspon pro ted rezignuji na posilani fotek a budu rad, kdyz k vam propasuji tento text. Tesim se, ze jiz celkem brzy vam budu moct nabidnout nejake cinske fotky nazivo.

Z Vietnamu do Ciny

Zaver naseho pobytu ve Vietnamu patril horam pri hranicich s Cinou, vesnici Bac Ha. Zeny naroda Hmong tu v neuveritelne krasne barevnych krojich obdelavaji nespocet pater terasovitych ryzovych poli. Prilis mnoho superlativu? Tezko si pomoct. Tak jsme se rozloucili se zemi, kde prasata sice nemaji kridla, ale za to se vozi na motorkach. Kde kram je soucasne obyvacim pokojem a kde zensky tahaji kameni a jeste se pri tom usmivaji.

A presli jsme necekane pusty most do nejlidnatejsi zeme sveta. Za celou cestu si nikdo muj pas neprohlizel tak dlouho a dukladne jako cinsti pohranicnici. Byli to kluci sotva meho veku, nikoli nepratelsti, spis zvedave-neduverivi. Polozili radu otazek na ruzna razitka a obrazky v pase obsazene. Nakonec pridali i ten cinsky stempl. Pak prisla celni kontrola. Byli jsme varovani predem, ze mame pruvodce lonely planet po cine radeji zabalit do novin a schovat hloubeji do batohu, ze ho cinske urady nemaji moc v lasce. Nicmene celnice nam prikazala poslat veskerou bagaz rentgenem a pak jednoznacne ukazala na prislusny batoh se slovy "show me the book". Problem s pruvodcem je ten, ze na mapach ciny nezobrazuje (zcela po pravu) taiwan, nicmene peking povazuje tento ostrov za soucast sveho uzemi. Nas navrh, ze vytrhneme problematicke mapy se neujal, alespon jsme vynegociovali, ze jsme si mohli vyskubnout sekci o provincii Yunan, kde chceme stravit nejvic casu. Nevim, jaka je situace na jinych hranicnich prechodech, ale jestli byste nekdo sel tudy, zatnete zuby a rozrezte svou knihu za 800 kc na nekolik dilu, oni presne vedi, jaky format hledaji.

Uz to, ze ani anglictine pohranicniku se nedalo moc rozumet, naznacovalo, ze si v cine oproti vietnamu komunikacne jeste pohorsime. Zbytek casu v hranicnim meste Hedou jsme stravili hledanim nejprve nadrazi (ale vlaky tu stavi pouze nakladni), pak autobusaku. Pak jsem vyrazil pro yuany. Jedine Bank of China je opravnena menit, z ostatnich bank me vykazovali, v hotelich vypadali, ze vidi dolary poprve v zivote. Ale nakonec me rukama nohama donavigovali do te spravne instituce. Zaplat panbuh ze aspon cislovky tu maji stejne! Yuany jsme obratem promenili za jizdenky na nocni autobus, ukazujic nazev mesta kunming napsany v rozsypanem caji. Ze bychom ziskali treba informaci, kdy autobus dojede do cilove stanice, nebo jestli ma zachod (nemel), to je utopicke prani.

Mozna, ze nekteri uz tusite pointu pribehu s Lonely Planet. Pred odjezdem autobusu se k nam nachomytl jeden nas novy cinsky samozvany kamarad a za 100 yuanu (250 Kc) jsme si presne stejneho pruvodce (pouzity ale nic neni vytrzene) koupili zpatky.

Vietnamsky pelmel

Dorazily mi cestovatelske posily. Se Zdenkou jsme zamirili nejprve na jih do centralniho Vietnamu, pres kopecky u Ninh Binh do historickych mest Hue a Hoi An. Osvedcilo se nam pujcovat si kola, jsme tak vice chraneni proti nabizecum dalsich prepravnich prostredku a soucasne si tak muzeme udrzet alespon trochu odstup od nejbeznejsich turistickych tras a zabehlych schemat mistniho turistickeho prumyslu (volani "hello, motorbike", "hello please come in", "hello where are you from.." je neustale stejne jako nabidka ruznych organizovanych tour od mistnich cestovek, veskere nabizeni se ale vzdy udrzi v pratelske rovine). I za cenu toho, ze obcas zabloudime mezi ryzovymi poli a misto Unesco hrobky nalezneme katolicky kostel s cinskym drakem v pruceli. Zdejsi kostelnik nam ukazoval, kudy do podzemni krypty vyuzivane za valky propadly strely a bomby - krvava historie uz od staroveku pres vetsinu 20.stoleti dramaticky zasahla mistni lidi i krajinu. A krajina je to prirodne pestra, dlouhe kilometry plazi i neprostupne zelene kopce. Jsme zde neustale na "original" vietnamskych trzistich. Byl to historicky omyl snazit se naroubovat komunismus na narod s dusi obchodnika a podnikatele. Pokud pojedete do Vietnamu, nevozte si s sebou zadne obleceni. Tricka tu nabizeji za 1 USD jako vychozi cenu, a to jste jeste nesmlouvali. Muzete si zde nechat usit elegantni saka, kostymky, saty ci kabaty presne na miru, za zlomek evropskych cen. Vietnamske zeny chodi po ulicich vkusne a moderne oblecene ... anebo v nocnich kosilich, na nohu trepky-vietnamky. Mistni kuchyne je bohata, pestra, chutna a levna. Ji se tu prakticky vse - kdyz pujdete na trziste, davejte pozor, at na vas z nejake nadoby neco nevyskoci - zivi raci, krabi, hadi, zaby a dalsi. Ale neni treba se poustet do extremu, obed ve forme vydatne nudlove polivky s (kurecim/veprovym) masem a zeleninou je za maximalne 25 korun, stejne tak plna miska ryze s rozlicnymi prilohami. Ve vietnamskych restauracich se citite jako opravdovy host, servis je nekdy az extremne pozorny a usluzny. A styska-li se vam po evropske kuchyni, vezte ze z dob francouzske kolonizace zde zustaly na menu takove veci jako bagety a palacinky.

Vietnamske zeleznice

Vietnamka Linda poprver ochutnava pivo - plzenske - v "ceske" restauraci v Hanoji