Adopce v Paraguayi

Uplynule tri dny v Asu jsem se venoval jednomu ukolu, ktery jsem mel domluveny z Cech. Diecesni charita v Plzni ve spolupraci s Pastoral Social Arquidiocesana vedou projekt adopci na dalku v Paraguayi - Cesi maji moznost podporovat konkretni dite z chudych pomeru, aby mohlo chodit do skoly. Spolecne s mistni koordinatorkou jsme objizdeli jednotlive komunity v Asuncionu, vyhledavali ve skolach ci doma deti zapojene do projektu a ja je fotil, aby meli cesti koordinatori a potazmo adoptivni rodice aktualizovane fotky. Soucasne jsem se snazil zachytit obrazem i popisem prostredi, ve kterem deti ziji, a jejich skoly. Videl jsem hodne chudoby a vyslechl si radu smutnych pribehu.

Vite jak funguje recyklace v Paraguayi? Vsechny odpadky se svazi na jednu velikanskou skladku. Ta je hlavnim zdrojem prace pro sousedici chudinskou ctvrt. Kolem tisice lidi ziji z toho, ze prebiraji odpadky, ktere privazi kamiony a vybiraji z nich ty suroviny (plasty apod), ktere mohou dale prodat. Dalsi lidi jezdi po meste s vozikem a delaji stejnou praci uz v ulicich. Dalsim castym zamestnanim je poulicni prodej cehokoli, pripadne pomoc v domacnosti. Problem je, ze tuto praci delaji i deti. Rodiny jsou zde pocetne, nezridka kolem 8 sourozencu a ti starsi musi vydelat nejake penize na ty mladsi. V te dobe chybi ve skole. Proto mistni skoly zavedly krome dopoledni (jedna varka deti) a odpoledni (druha varka deti) vyuky jeste zhustenou vecerni pro deti, co musi pracovat cely den. Vetsina deti ma parazity z prostredi, z vody. Skoly se snazi dat detem aspon nejake jidlo. Ukazovali mi nove postavenou skolni jidelnu, na kterou skola ziskala od statu prostredky, neni ovsem z ceho platit jidlo. Jsou radi, ze muzou v soucasnosti dat detem sklenici mleka. S nejvetsim nedostatkem se potykaji ciste statni skoly. Vzdelavani je oficialne dle zakona bezplatne, ale stat slibene penize neposila. Skoly musi vybirat od deti za zapis do tridy, za zkousky, nekdy i prispevek na ucitele. Dale musi rodice platit skolni potreby, obleceni. Skoly napojene na farnosti ci krestanske nadace maji o trosku vic prostredku, mohou davat napriklad obed. Nektere ziskaly materialni vybaveni v ramci mezinarodni pomoci, hodne ze Spanelska. Situaci deti komlikuje to, ze rada z nich je z neuplnych nebo rozpadlych rodin ci jsou sirotci, ziji u nekoho z pribuznych. Pomoc diteti vybranemu do programu adopci a ktere naslo sveho ceskeho "kmotra"skutecne dojde ke svemu adresatovi a velmi pomuze v umozneni toho "luxusu" chodit do skoly. Velkou praci odvadeji mistni terenni pracovnice, jak by se reklo u nas. Ziji v dane komunite a bez naroku na odmenu se staraji o deti zapojene do programu ve sve oblasti. Jsou v kontaktu s rodinou i skolou a primo kupuji jednotlivym detem veci, co potrebuji do skoly v ramci pravidel programu. Zatimco totiz nekteri rodice mi vyjadrovali vdecnost, ze jejich dite muze chodit do skoly diky penezum z Cech, u jinych hrozi, ze by penize pouzili na neco jineho. Samotna zastresujici Pastoral Social je velika katolicka organizace, ktera realizuje radu projektu a ma take vicero zdroju financovani. Je to neco jako socialni urad u nas, rozhodne tady nic nedelaji na kolene. Pracuje tu rada lidi, vedou se podrobne prehledy a archivace vsech dokumentu a financnich toku. Z jejich pocitace v jedne z kancelari vam nyni pisu tuto zpravu. Vice informaci o projektu adopci v Paraguyi a Bolivii najdete na http://www.kadel.cz/dchp/adopce/adopce_main.asp

Nechci, aby tato zprava vyznela depresivne, snad mi budete verit, ze ja ten pocit po tom vsem nemam. At jsem navstivil jakoukoli komunitu, vsude byly deti vesele a hrave (akorat pri foceni portretu se tvarily desne vazne). V projektu jsou i deti ze zvlast slozitych pomeru, ktere presto studuji svedomite a ucitele je hodne chvalili. A pokud je rec o ucitelich, vsichni, se kterymi jsem se bavil, byli prijemni a vyrovnani. Ostatne Paraguayci vubec maji jednu zajimavou vlastnost, a to, ze na nic nenadavaji. Opravdu jsem tady za celou dobu nevidel jedineho cloveka se rozcilovat. I kdyz vyjmenovaji vsechny trable sve zeme ci komunity, cini to s jakymsi nadhledem a vse zakonci usmevem. Preberte si to, jak chcete.

Take nikde v zadne z chudinskych komunit jsem se necitil nebezpecne a docela normalne se zdravil a bavil se vsemi, se kterymi jsem se potkal. Samozrejme to bylo dano tim, ze jsem byl v doprovodu mistnaku. A ridic nasi kamionety, ktera nas provezla terenem "ulic" okrajovych ctvrti, don Fiducio, delal 27 let armadniho ridice pro doprovod prezidentu, sjezdil Paraguay krizem krazem. Pak dva roky ridil autobus v Asuncionu, coz zvladnou jen skutecne otrli: sichty 16 az 18 hodin denne si klestit cestu ulicemi a ulickami Asu, zastavovat vsude na kazde mavnuti, inkasovat penize mezi razenim rychlosti (pravda, se zaviranim dveri se neobtezuji)... mohl bych byt v lepsich rukach? Kdyz jsem mel tu cest mu delat spolujezdce "copiloto", tato cinnost spocivala vyhradne v zalevani nalevu terere (studene mate, zde vzdy s matou) z termosky stridave pro pana ridice a pro me. A spolecne popijeni terere je zde vyrazem duvery a pratelstvi.

Zaverem tohoto pojednani se mi snad podari zaradit nejake foto. Na prvni jsou 3 adoptovane slecny Brenda Vanessa, Zunilda Maria a Ayalen Melissa ze zakladni skoly v komunite San Blas de Loma Pyta. Na druhe je budova ZS San Miguel Banado Sur, ktera je postavena na pilotech, nebot cela oblast se v obdobi destu zatopi. Posledni je pohled do jedne ze trid.