Pres Chaco do Bolivie

Opet se ozyvam a zdravim z internetove kavarny na hlavnim namesti v bolivijske Santa Cruz de la Sierra, jsem v poradku.

Paraguay mi pripravila jeste jedno prekvapeni na zaver. S evropskou dukladnosti jsem si byl koupit listek na 1500 km dlouhou streku pres pustiny Gran Chaca do bolivijskeho Santa Cruz jeden den dopredu. V sobotu v osm vecer jsem vsak cekal na autobusovem terminalu marne (spolu s jeste podobne postizenym Belgicanem), autobus vubec nebyl pristaven, vsichni krcili rameny a pokladna spolecnosti Stel Turismo byla zavrena. Nezbylo nez stravit v Asu dalsich 24 hodin a zkusit stesti nasledujici vecer. Od prepravce jsme nakonec ziskali penize zpatky, ale uz nic za noc v hotelu, natoz nejakou omluvu. Jak jsem rikal, ze v Paraguayi nikdo nikomu nenadava, tak tentokrat jsem to byl ja. Ale v zaveru me to zase tolik netrapilo, neb ten den me zrovna trapily lehci zaludecni problemy, ktere zakonite musely nekdy prijit, na cestu pres Chaco by vsak nebyly tim nejlepsim spolecnikem. Ono i v Asuncionu jsou verejne zachody s toaletnim papirem jeste vzacnejsi nez odpadkove kose.

Spolecnosti, ktere zajistuji spoje do Bolivie, je vic, evidentne ne vsechny ale funguji spolehlive a nasazuji busy pravidelne. Jevi se mi jako lepsi koupit listek az v den odjezdu a radeji nekolikrat se ujistovat, ze bus opravdu pojede. Muj nedelni spoj nakonec vyrazil, byt o hodinu pozdeji a z bocni ulice za terminalem. Byl ve finale do posledniho mista obsazeny. Spolucestujici Bolivijci cpali vsechna sva objemna a pocetna zavazadla nahoru do kabiny, za chvili tam nebylo k hnuti. Ptal jsem se sam sebe, proc jsem poslusne odevzdal svuj batoh do ulozneho prostoru dole, jak jsem zvykly od nas... Autobus mel WC, ale pouze pro malou potrebu, bez vody a ve 100% tme, detaily radeji popisovat nebudu. Cesta ubihala velmi svizne a v druzne atmosfere na palube, zastavili jsme pouze u supermarketu na vyjezdu z Asu, kde asistent ridice koupil vsem cestujicim dve empanady k veceri, dale na dvou kratkych zastavkach u policejnich stanic (nikde tady se ale nedalo vystoupit), prvni prilezitost ke kousku pohybu a dalsim potrebam nastala ve tri rano na miste paraguayske hranicni kontroly, kde jinak chcipl pes. V sedm rano jsme prekrocili hranice do Bolivie (viz foto nize), skoncil asfalt a zacala nezpevnena prasna cesta. Drobny prach se vznasel i na palube vozidla. Po desti to tu musi byt hodne zajimave.



Nas korab se ritil Chaquem, rozlehlou rovinou zabirajici cele uzemi Paraguaye na zapad od reky stejneho jmena a jeste kus Bolivie a Argentiny. Neprostupny porost z krovin a pro nas exotickych stromu, semtam kaktus, vse alespon v teto rocni dobe hodne vyprahle. Nehostinna krajina velmi ridce obydlena, presto nebo prave proto ukryvajici pribehy a prekvapeni. Kdesi v Chacu jsou prave ted Frycovi u svych Chamacocu. Menonite, clenove protestantske skupiny puvodne ze Svycarska, hledali po celem svete misto, kde by mohli mit svuj maly stat ve state, zit asketickym zpusobem podle vlastnich striktnich pravidel. Za tuto svobodu jsou ochotni platit vysoko (kdyz si predstavim stavnata svycarska udoli s kravickami...), tvrdou praci dokazi i ve vyprahlem Chacu vypestovat zemedelske produkty, jejich mlecne vyrobky jsou vyhlasene v cele Paraguayi a vyvazi se i za hranice ("a duras penas" jsem z casovych duvodu nechal navstevu mesta Filadelfia uprostred Chaca na nekdy priste, par menonitu jsem vsak potkal i v Asu a Santa Cruz - panove vzdy v cistych upnutych kosilich a monterkach a la krtecek, dokud jsem sam nevidel, neveril jsem). A pak vsechny ty nepodlozene povidacky o Chacu, jako ze se zde nachazi tajna americka zakladna pro pripad konce sveta, atd. atd.

Ceste do Santa Cruz vsak jeste nebyl konec. Jen co jsme u mesta Villamontes najeli opet na asfaltku, narazili jsme na zataras z hliny, vetvi a zemedelske techniky. V Bolivii v soucasnosti panuje jiste napeti mezi jihovychodnimi nizinnymi provinciemi a centralni vladou Eva Moralese vysoko v Andach o miru samospravy jednotlivych provincii a hlavne prerozdelovani vybranych dani. Roviny na JV zeme, to je jina Bolivie nez zname z fotek. Zije zde sice mensi cast obyvatel, zato se tu vsak generuje vetsi cast bohatstvi - tezi ropa a plyn, chova dobytek. Toto napeti se v soucasnosti projevuje cerstvou vlnou blokad hlavnich komunikacnich tahu. Nas ridic nam s ledovym klidem oznamil, ze nemuze pokracovat dal a nevi, jak dlouho tu budeme stat, ale ze pry nas hodni stavkujici pustili aspon do mesta, kde je hotel, sprcha a restaurace. Pokracovat do Santa Cruz mozne ovsem bylo, znamenalo to pouzit postupne 5 dalsich vozidel. Mezi kazdou blokadou totiz cile funguji taxikari (stejne jako dalsi prodejci obcerstveni apod), kteri vas prevezou k dalsimu zatarasu, ktery prejdete pesky. Do Santa Cruz jsem takto dorazil po celkem 27 hodinach od vyjezdu z Asu. Chtel bych zduraznit, ze krome stizenych dalkovych presunu neni soucasna situace nijak nebezpecna a vse ostatni funguje standardne. Nemejte vubec zadne obavy. V Bolivii patri stavky a blokady tak trochu ke koloritu a sam Evo, v dobach, kdy stal v cele bojovniku za prava pestitelu koky, byl jejich hlavnim uplatnovatelem. Tak ted se mu to jenom trochu vraci.


PS Muj batoh mi byl z autobusu vydan beze ujmy akorat jinak barevny, pan ridic osobne z nej hadrikem sklepaval poradnou vrstvu prachu.

Louceni s Paraguayi

Projekt adopce na dalku umoznuje detem chodit do skoly. Zasadni otazka, ktera ovsem zustava otevrena, je, jestli jim skutecne vzdelani umozni ziskat dustojnou praci a zivit sebe a rodinu. V Paraguayi je totiz nedostatek pracovnich mist. Statni sektor, pres vsechnu kritiku, co jsem sem jiz napsal, stejne zustava v cele zemi siroko daleko nejvetsim zamestnavatelem. Prumyslu zde moc nejnademe. Udajne se zde montuji motorky z dilu dovezenych z Asie, v chodu zustavaji dve textilky. Jedina cementarna, na ktere zavisi veskere stavebnictvi, v soucasnosti jede po poruse na 60% vykonu, nahradni dily z Nemecka maji dojit v horizontu 2-3 mesicu. Pak je zde jeste potravinarsky prumysl. Makroekonomicka data, ktera lze o zemi zemi ziskat, je treba brat s rezervou, neb samozasobitelstvi a neformalni sektor nevstupujici do statistik je velmi rozsahly. Rada Paraguaycu pracuje v zahranici, v Brazilii, Argentine a ve Spanelsku - at se bavite s kymkoli, vzdy najde ve svem pribuzenstvu nekoho takoveho.

Na rozdil od brazilskeho je paraguaysky trh vyrazne pristupnejsi dovozum. Diky tomu je nabidka zbozi zde sirsi nez co jsem mel moznost poznat v Brazilii, napr. v psacich prostredcich jsou zastoupeny prakticky vsechny vyznamne svetove znacky. Krome Asie je zde hodne zbozi z Brazilie, Argentiny, Chile. Oproti Brazilii je zde levneji, zejmena se to tyka treba potravin lokalni vyroby, ovsem pomerte si to s tim, co zde mistni lide v prumeru vydelavaji - stat udava "minimalni plat" pro zamestnane na radny plny uvazek ve vysi 1.3 milionu guarani mesicne (tj. asi 5.200 Kc), ve skutecnosti vsak vetsina paraguayske populace teto sumy nedosahuje. Ekonomika ma nektera skutecna specifika, jako ze zde neexistuje (doposud) dan z prijmu fyzickych osob, plati se pouze pojisteni. Celkova danova zatez je 11.8% HDP. Kdyz odectete to, co se rozkrade, pochopite, proc nezbyva na zdravotnictvi ci infrastrukturu.

Kdyz uz jsem se zde zabyval elektrinou, doplnim, ze 1 kWh zde domacnost stoji cca 4,- Kc. Denik ABC uvedl rozbor velmi zhave situace ohledne prodeje elektriny z Itaipu: dle tohoto zdroje Brazilci plati Paraguayi 10,7 guarani za kWh, coz jsou asi 4 halere. K tomu je sice potreba pripocist vyrobni naklady, ktere take nese z vetsi casti Brazilie a jejichz vyse se ani novinarum natoz verejnosti nesdeluje(!), nicmene bude faktem, ze je to cena nizka. Samotny denik ovsem priznava, ze za tuto situaci si muzou Paraguayci sami, ti, kteri podvedli zemi a uzavreli totalne nevyhodnou smlouvu...

Pripada mi, ze Paraguayci zoufale hledaji neco, co by zvedlo narodni sebevedomi, umoznilo naprimit se. Ohaneji se tim, ze vlastni pulku nejvetsi vodni elektrarny na svete, uz ale vite sami, co z toho maji. Na pohledech ukazuji vodopady Iguazu, ty ale vubec nelezi na paraguayskem uzemi! ..ani tudy cesta asi nepovede. Jejich vyhlasene jidlo, sopa paraguaya, tedy paraguayska polevka, neni ve skutecnosti zadna polevka nybrz buchta z kukuricneho testa a vaze se k ni historka o nevydarenem vareni polevky prezidentu Lopezovi, az se voda jaksi vyvarila - tedy taky ne zrovna historie paraguayskeho uspechu a dovednosti (ale kdyz uz jsme u kuchyne, ji se tu velmi dobre - rybi polevka je opravdu polevkou a to vynikajici, maniokova chipa ruznych velikosti mi bude velmi chybet). Upinaji se k fotbalu, Olympia Asuncion vyhrala trikrat latinskoamericky pohar. Jejich vyslankyne na olympiadu, osteparka Leryn Franco se proslavila (a to naprosto popravu) spis svym vzhledem nez sportovnim vykonem. Co me zde prekvapilo a na cem mohou Paraguayci pravem rust je jazyk guarani, ktery nejenze je oficialnim jazykem vedle spanelstiny, ale zcela bezne se pouziva. Vetsina populace je aktivne bilingvni a ja si casto mezi skupinou Paraguaycu pripadal jak ve Vietnamu - nerozumel ani slovo. Kazdopadne, a to bych chtel zduraznit na zaver, lidi jsou tu velmi mili a ochotni pomoci, staci v autobuse rozevrit mapu a uz mate kamarady, o to vetsi, kdyz date najevo, ze nejste Yankee. Paraguay me rozhodne prijala s otevrenou naruci.

V Brazilii jsem psal, ze maji vtipy o Paraguajcich a slibil zjistit, o cem vtipkuji oni. Je to o gallegos, tedy Galijcich - Spanelech. Troufnu si tvrdit, ze to tak bude i v dalsich spanelsky mluvicich zemich Lat. Ameriky. Ale pozor, vite o kom se vtipkuje v jazyce guarani? O Cesich! Presneji receno, o Cechoslovacich. Kdyz na otazku "odkud jsi?" odpovi zena spanelsky "checoslovaca" (tedy "z Ceskoslovenska"), presne tento sled slabik znamena v guarani "ja jsem krava". Dalsi replika tedy je "checolatorro" - "ja jsem tvuj byk". Jeste ze jsme se se Slovaky rozdelili...

Adopce v Paraguayi

Uplynule tri dny v Asu jsem se venoval jednomu ukolu, ktery jsem mel domluveny z Cech. Diecesni charita v Plzni ve spolupraci s Pastoral Social Arquidiocesana vedou projekt adopci na dalku v Paraguayi - Cesi maji moznost podporovat konkretni dite z chudych pomeru, aby mohlo chodit do skoly. Spolecne s mistni koordinatorkou jsme objizdeli jednotlive komunity v Asuncionu, vyhledavali ve skolach ci doma deti zapojene do projektu a ja je fotil, aby meli cesti koordinatori a potazmo adoptivni rodice aktualizovane fotky. Soucasne jsem se snazil zachytit obrazem i popisem prostredi, ve kterem deti ziji, a jejich skoly. Videl jsem hodne chudoby a vyslechl si radu smutnych pribehu.

Vite jak funguje recyklace v Paraguayi? Vsechny odpadky se svazi na jednu velikanskou skladku. Ta je hlavnim zdrojem prace pro sousedici chudinskou ctvrt. Kolem tisice lidi ziji z toho, ze prebiraji odpadky, ktere privazi kamiony a vybiraji z nich ty suroviny (plasty apod), ktere mohou dale prodat. Dalsi lidi jezdi po meste s vozikem a delaji stejnou praci uz v ulicich. Dalsim castym zamestnanim je poulicni prodej cehokoli, pripadne pomoc v domacnosti. Problem je, ze tuto praci delaji i deti. Rodiny jsou zde pocetne, nezridka kolem 8 sourozencu a ti starsi musi vydelat nejake penize na ty mladsi. V te dobe chybi ve skole. Proto mistni skoly zavedly krome dopoledni (jedna varka deti) a odpoledni (druha varka deti) vyuky jeste zhustenou vecerni pro deti, co musi pracovat cely den. Vetsina deti ma parazity z prostredi, z vody. Skoly se snazi dat detem aspon nejake jidlo. Ukazovali mi nove postavenou skolni jidelnu, na kterou skola ziskala od statu prostredky, neni ovsem z ceho platit jidlo. Jsou radi, ze muzou v soucasnosti dat detem sklenici mleka. S nejvetsim nedostatkem se potykaji ciste statni skoly. Vzdelavani je oficialne dle zakona bezplatne, ale stat slibene penize neposila. Skoly musi vybirat od deti za zapis do tridy, za zkousky, nekdy i prispevek na ucitele. Dale musi rodice platit skolni potreby, obleceni. Skoly napojene na farnosti ci krestanske nadace maji o trosku vic prostredku, mohou davat napriklad obed. Nektere ziskaly materialni vybaveni v ramci mezinarodni pomoci, hodne ze Spanelska. Situaci deti komlikuje to, ze rada z nich je z neuplnych nebo rozpadlych rodin ci jsou sirotci, ziji u nekoho z pribuznych. Pomoc diteti vybranemu do programu adopci a ktere naslo sveho ceskeho "kmotra"skutecne dojde ke svemu adresatovi a velmi pomuze v umozneni toho "luxusu" chodit do skoly. Velkou praci odvadeji mistni terenni pracovnice, jak by se reklo u nas. Ziji v dane komunite a bez naroku na odmenu se staraji o deti zapojene do programu ve sve oblasti. Jsou v kontaktu s rodinou i skolou a primo kupuji jednotlivym detem veci, co potrebuji do skoly v ramci pravidel programu. Zatimco totiz nekteri rodice mi vyjadrovali vdecnost, ze jejich dite muze chodit do skoly diky penezum z Cech, u jinych hrozi, ze by penize pouzili na neco jineho. Samotna zastresujici Pastoral Social je velika katolicka organizace, ktera realizuje radu projektu a ma take vicero zdroju financovani. Je to neco jako socialni urad u nas, rozhodne tady nic nedelaji na kolene. Pracuje tu rada lidi, vedou se podrobne prehledy a archivace vsech dokumentu a financnich toku. Z jejich pocitace v jedne z kancelari vam nyni pisu tuto zpravu. Vice informaci o projektu adopci v Paraguyi a Bolivii najdete na http://www.kadel.cz/dchp/adopce/adopce_main.asp

Nechci, aby tato zprava vyznela depresivne, snad mi budete verit, ze ja ten pocit po tom vsem nemam. At jsem navstivil jakoukoli komunitu, vsude byly deti vesele a hrave (akorat pri foceni portretu se tvarily desne vazne). V projektu jsou i deti ze zvlast slozitych pomeru, ktere presto studuji svedomite a ucitele je hodne chvalili. A pokud je rec o ucitelich, vsichni, se kterymi jsem se bavil, byli prijemni a vyrovnani. Ostatne Paraguayci vubec maji jednu zajimavou vlastnost, a to, ze na nic nenadavaji. Opravdu jsem tady za celou dobu nevidel jedineho cloveka se rozcilovat. I kdyz vyjmenovaji vsechny trable sve zeme ci komunity, cini to s jakymsi nadhledem a vse zakonci usmevem. Preberte si to, jak chcete.

Take nikde v zadne z chudinskych komunit jsem se necitil nebezpecne a docela normalne se zdravil a bavil se vsemi, se kterymi jsem se potkal. Samozrejme to bylo dano tim, ze jsem byl v doprovodu mistnaku. A ridic nasi kamionety, ktera nas provezla terenem "ulic" okrajovych ctvrti, don Fiducio, delal 27 let armadniho ridice pro doprovod prezidentu, sjezdil Paraguay krizem krazem. Pak dva roky ridil autobus v Asuncionu, coz zvladnou jen skutecne otrli: sichty 16 az 18 hodin denne si klestit cestu ulicemi a ulickami Asu, zastavovat vsude na kazde mavnuti, inkasovat penize mezi razenim rychlosti (pravda, se zaviranim dveri se neobtezuji)... mohl bych byt v lepsich rukach? Kdyz jsem mel tu cest mu delat spolujezdce "copiloto", tato cinnost spocivala vyhradne v zalevani nalevu terere (studene mate, zde vzdy s matou) z termosky stridave pro pana ridice a pro me. A spolecne popijeni terere je zde vyrazem duvery a pratelstvi.

Zaverem tohoto pojednani se mi snad podari zaradit nejake foto. Na prvni jsou 3 adoptovane slecny Brenda Vanessa, Zunilda Maria a Ayalen Melissa ze zakladni skoly v komunite San Blas de Loma Pyta. Na druhe je budova ZS San Miguel Banado Sur, ktera je postavena na pilotech, nebot cela oblast se v obdobi destu zatopi. Posledni je pohled do jedne ze trid.

Z Asuncionu

Mili pratele, zdravim Vas z paraguajske "metropole". Uplynulych par dni zde jsem stravil hodne ve spolecnosti manzelu Fricovych a jejich tlumocnice Andrey. Dorazili do Asuncionu ve stejny den jako ja a zarizuji zde vse potrebne pro presun na sever do paraguajskeho Chaca, kde jiz ctvrtym rokem probiha jejich projekt asistence v domorode komunite Indianu Chamacoco. Pan Fric je vnukem cestovatele, botanika a etnografa Alberto Vojtecha Frice. Ten pobyval na pocatku 20. stol. radu let v Jizni Americe a s Indiankou z kmene Chamacoco mel dceru Herminu, o jejiz existenci ovsem ceska vetev Fricovic rodiny nemela skoro 100 let tuseni. Pani Hermine je dnes plus minus 104 let a jeji siroke potomstvo dnes cita bezmala 200clenou rodinu, zijici prevazne ve vesnicce Puerto Esperanza pri rece Paraguay u hranic s Brazilii. Kontakt s ceskymi pribuznymi byl obnoven a Fricovi za pomoci pratel a priznivcu postupne rozjeli projekt pomoci teto komunite. Indiani Chamacoco tradicne obyvali rozsahle uzemi nehostinneho Chaca, zivili se lovem a sberem a byli mistry ve vyrobe ozdob z peri. Postupne vsak byli o naprostou vetsinu sve pudy pripraveni a zbaveni moznosti tradicniho zpusobu obzivy. Sami ted hledaji svou budoucnost, jak zustat zit a prezit v Chacu. Striktne asistencni pomoc, kterou poskytuje obcanske sdruzeni checomacoco, a pristup manzelu Fricovych se mi jevi jako prikladny a velmi si ho vazim. Vice informaci o pribehu i projektu najdete na:http://www.checomacoco.cz/

S Fricovymi jsme jeli navstivit zemedelskou stredni skolu, kterou spravuje neziskova organizace Fundacion Paraguaya (http://www.fundacionparaguaya.org.py/). Ucelem navstevy bylo zhodnotit skolu a moznosti, ze by zde studovalo par mladych Indianu Chamacoco, pokud by oni a jejich komunita mela zajem. Naucili by se tak dovednosti potrebne ke spravovani stadecka dobytka, ktere se v tuto chvili uspesne rozrusta v Puerto Esperanza. Koncepce skoly nas velmi mile prekvapila. Studenti nejen maji vyvazenou teoretickou vyuku ve tridach s praktickou pripravou na polich a u zvirat na skolnich pozemcich, skola je soucasne produkuje finalni potravinarske vyrobky (jogurty, syry,..),ktere jsou prodavany verejnosti. Studenti tak pochopi i vyznam vytvareni produktu s pridanou hodnotou a jeho komercializaci. Skola se deklaruje jako sobestacna - vydela si na sve naklady aniz by vyzadavola od studentu vyrazne financni prispevky. Navic, vsude byl poradek a studentce, co nam licila, jak vyrabi syr, svitili oci s tim, ze po dokonceni skoly chce pracovat. Fundacion Paraguaya ridi jeste dalsi projekty, byla napr. prvni organizaci, ktera rozjela v Paraguayi dnes jiz hodne popularni mikrokredity. Tato cinnost umoznila vytvorit zisk potrebny na investice pri rozjezdu skoly. Podporit konkretni podnikatelsky miniprojekt urciteho Paragujce muzete i z Cech pres stranky http://www.kiva.org/

Vyse uvedena pochvalna slova na adresu neziskovych organizaci v Paraguayi by mohla vzbudit dojem, ze zde vse perfektne funguje. Pravdou je vsak opak, cirkve a neziskovy sektor zde jen dle svych moznosti supluji paraguajsky stat, ktery zasadnim zpusobem selhava v naplnovani zakladnich funkci statu. Skolstvi, zdravotnictvi, bezpecnost, pomoc v nouzi, to jsou statky, o kterych si mnoho paraguayskych obcanu muze nechat jen zdat. Paraguay je velmi chuda zeme. Ceska republika si ve 20. stoleti prosla krusnymi casy, presto jsme vsak zazili i obdobi rozkvetu a meli po padu komunistu na co navazovat. Paraguay take mela revoluci v roce 1989, ktera odstranila 35 let trvajici diktaturu generala Stroessnera, na co vsak mohla navazovat Paraguay? Na 30 statnich prevratu v letech 1900-1954 a krutou valku s Bolivii o Chaco... Generalova strana Colorados se udrzela u moci i po padu diktatury a teprve vcera, po 61 letech vlady jedne strany, se do cela zeme postavil jinak vybarveny prezident. Za tech 61 let se v zemi zakonzervovaly korupcni kanaly a lidu bylo systematicky davkovano chabe vzdelani a drobne "sladkosti", aby zustal poslusny a poddajny. Za takoveto situace je vubec pokojne predani moci, ktereho jsem tu byl svedkem, uspechem. Vetsinovy chudy Paraguajec smeruje doleva, Chavez a Morales se dockali pri slavnostnim ceremonialu nejvetsich ovaci. Radost a nadeje byla uprimna, ocekavani od noveho prezidenta velika. Jini Paraguajci jsou vsak skepticti a ne bezduvodne: novy prezident Lugo jeste jako biskup se stavel na stranu bezzemku, kteri nasilim zabiraji pudu, co jim nepatri. Kdo bude v Paraguayi investovat a podnikat, kdo vytvori tolik potrebna pracovni mista v zemi, kde neni zajistena ochrana soukromeho vlastnictvi? Nenastane nyni ve state s chabymi institucemi anarchie, ve ktere nebude krast jen vladni strana, ale uplne vsichni? Zda se Lugo sbratri s Evem a Hugem, nebo spis prikloni k umirnenejsi ceste tez levicove zamereneho brazilskeho Luly (na ktereho Paraguayci rvali "Itaipu", nebot jsou presvedceni, ze za svuj dil proudu prodany bohatemu sousedovi dostavaji jen almuznu), to se asi uvidi az s casem.

Samotny patecni ceremonial na Plaza Independencia mel radu organizacnich nedostatku, v jistem smeru by se dalo rict, ze roztomilych. K prezidentum se dalo v nekterych okamzicich skutecne dostat na dosah ruky. Co ale cekat od policistu a vojaku zajistujicich bezpecnost, kdyz nekteri vypadali, ze jim neni ani 18 a jake penize za svou sluzbu vlasti asi dostanou si radeji netroufnu odhadovat?Jeste ze celkova atmosfera byla proste vesela a pratelska.

Toto dnesni internetovani me tady v kavarne bude stat mozna 8 tisic (tisic guarani jsou asi 4 koruny). Rad bych vam misto tolika slov poslal obrazky, pokusim se to nekdy priste napravit. Moc diky za Vase ohlasy, ze kterych mam radost. Chcete-li cokoli komentovat, nesouhlasit, doptat se, urcite napiste. Zdravim!

Pres reky do Paraguaye

V sobotu jsme se rozloucili s milymi prateli v Bataypore a presunuli se do Foz do Iguacu v ocekavani padajicich vod. Brazilci se prou s Argentinci, ktera strana vodopadu pretnutych hranici je hezci. Muj nazor necekejte, neb jsem navstivil pouze argentinskou stranu. Vodopady jsou pestre, voda si hleda cestu bujnym pralesem a vsude poletuji motyli. Kdyz clovek privre oci, aby nevnimal okolni turisty, vidi ty prvni jezuity, co priplouvali po rece v tato mista s nezdolnou vuli prinest spasu domorodcum. Plameny tvorene drobnymi kapickami vody slehaji z kotle nejmohutnejsiho vodopadu garganta del diablo, tedy dabluv chrtan.



Foz skyta jeste dalsi zajimave nabidky. Obri vodni elektrarna Itaipu na rece Parana, ktera obteka mesto z opacne strany nez reka Iguazu, byla postavena spolecnym usilim Paraguaye a Brazilie. Obe zeme si deli vse na pul, vcetne poctu pracovnich mist a vyprodukovane elektriny. Ale Paraguay spotrebuje jen 7% z celkoveho vykonu a staci to na pokryti 92% veskere narodni spotreby el. energie, zbytek sveho podilu proda sousedovi. Brazilie tak spotrebuje 93% vyrobene energie, a to da 22% narodni spotreby. Kazda z 20 turbin ma vykon 700 MWh a proteka ji tolik vody jako jednou polovinou celych vodopadu Iguazu pri prumernem prutoku.

Mestsky autobus vas zaveze k pretizenemu hranicnimu mostu pres Paranou do Paraguaye. Prejit jako chodec neni zadny problem, musel jsem sam vyhledat pohranicniky, aby mi dali brazilske vystupni a paraguayske vstupni razitko (pote co jsem se rozloucil s ostatnimi workcampaky, kteri pokracuji do Sao Paula). A pak uz vas pohlti velike trziste, kterym je hranicni mesto Ciudad del Este. Precios lindos, bienvenido en tierras paraguayas. Bankomat mi vydal 800.000 guarani a ja se vydal s pocitem, ze mam v kapse skoro milion, do hlavniho mesta zeme, ktera, symbolicky pro Cechy, lezi bez pristupu k mori v srdci Latinske Ameriky.

Asuncion me privital v bourlivych pripravach na patecni slavnostni inauguraci noveho prezidenta. Citim se tu velmi bezpecne, cele centrum hlida spousta ozbrojenych muzu. Ochotne odpovidaji na dotazy zvidaveho turisty, mozna proto, ze jsem jediny turista siroko daleko. Vsude vlaji vlajecky, Paragujci narychlo maluji fasady palacu podel hlavni silnice, sazi kyticky a vojenska dechovka trenuje slavnostni pochod. Jestlize Brazilci pili chimarrao obcas, Paraguajci maji sve mate u sebe stale. At jsou v praci, doma ci na cestach, stylova v kuzi obalena termoska a poharek s kovovym brckem jsou jejich nejvernejsimi spolecniky.

Posledni den v Bataypore

Ve stredu jsme podnikli exkurzi do obri vodni elektrarny Porto Primavera na rece Parana. Hraz je dlouha 11 km, vodni plocha treti nejvetsi na uzemi Brazilie. Technologie dodana od ABB Guarulhos, Brazil. Elektrarna disponuje rybochodem a (pro linejsi ryby co nechteji skakat do schodu) tez vytahem pro ryby. Ovlada ho clovek, ryby prilakane bublinkami do prostoru vytahu jsou vyzdvizeny asi 30 metru a pusteny trubici na druhou stranu hraze. Zatopenim rozsahleho uzemi prisla Brazilie o cenna uzemi, kde jeste rostl puvodni prales Mato, energeticka spolecnost se snazi skody zmirnit realizaci zalesnovaciho programu. 82% brazilske elektricke energie pochazi z vodnich zdroju. Dostal se mi v Bataypore do rukou ucet domacnosti za elektrinu, 1 KWh zde stoji 0,489 realu, tedy asi 5 korun. Navic se na uctu za elektrinu jeste objevi asi 30 realu za verejne osvetleni.

Detske hriste jsme vcera dokoncili. Na jednotlivych prolezackach nastala takova tlacenice, ze jsme se zacali obavat o zdravi deti i trvanlivost nasich konstrukci. Jeste ze jsme to stihli vcera, dnes totiz od rana vytrvale prsi. Pry je to proto, ze Cinane rozehnali v Pekingu mraky nad olympijskym stadionem a poslali je do Brazilie.:-) Zitra se s Batayporou rozloucime a zamirime do Foz de Iguacu. Mohutnost a velkolepost vodopadu kolisa dle mnozstvi protekajici vody (jak logicke), nase zimni mesice jsou pro navstevu vhodnejsi. Ale zrovna dnes se tady v Bataypore v potoky promenily i ulice, tak treba neco z toho stece i do reky Iguazu.

Vyuziji toho, ze mam dnes jeste k dispozici internet u me batayporske rodiny, abych se pokusil shrnout pozorovani ekonomicke situace v Brazilii. Do znacne miry se jedna o sesumarizovani toho, co rikali jednotlivi Brazilci, se kterymi jsem na toto tema zabrousil.

Na brazilskem trhu spotrebniho zbozi jednoznacne vladnou domaci vyrobky. Srdce ekonomickeho nacionalisty zprvu zajasa – zadna zaplava nekvalitniho zbozi z JV Asie, bez ohledu na to, zda jste v potravinach, zelezarstvi nebo domacich potrebach. I rucniky nebo tricka tu nesou oznaceni industria brasileira. Kazde a posledni auto, ktere brazdi brazilske silnice bylo i zde vyrobeno (vcetne legendarniho VW brouk, mistnimi zvany “fuska”:-);skodovky tu nejsou zadne). Zapadni znacky pritomne na brazilskem trhu jsou vzdy mistniho puvodu. Jasani ovsem ponekud ochabuje v okamziku, kdyz clovek prepocita ceny, ktere vychazi ve valne vetsine pripadu vyse, casto vyrazne vyse nez v CR. Samozrejme klicovym faktorem pro porovnani je kvalita, pro jeji zhodnoceni bych tu ale musel zit dele, nakupovat a pouzivat. Kvalitni se mi rozhodne zdaji potraviny a tez zpracovatelske vyrobky, ktere vyuzivaji domacich surovin, jako jsou vyrobky z kuze, drevene a kovove nastroje, apod. (zda se mi, ze se zde pouziva mene plastovych a vice prirodnich materialu), u rady sofistikovanejsich vyrobku si ale nejsem kvalitou brazilske produkce tak jisty. Dle tvrzeni samotnych Brazilcu pak nejkvalitnejsi vyrobky smeruji na export (krome kavy, tu si pry nejlepsi nechaji doma). Veci, ktere vsak uz dovezene jsou, vychazi dost draho. To je cena, kterou Brazilci musi zaplatit za ochranu domaciho trhu. Vyse popsana situace je totiz dusledkem vysokych, pro nektere sektory (napr. zminene automobily ci textil) prohibitivnich dovoznich cel. System zdaneni je komplikovany, existuje tu dan z prumyslove produkce a dale DPH, ktera je promeninliva od jednoho federativniho statu ke druhemu, zatimco v sousednim statu São Paulo plati 11%, zde v Mato Grossu do Sul je to 17%. Rada Brazilcu proto pro soukrome nakupy cestuje i velke vzdalenosti. Mistni v Bataypore nevahaji jet 300 km na paraguajske hranice pro fotak nebo pocitac, paraguajska cla a dane jsou vyrazne nizsi a do limitu 300 USD na osobu je prevoz do Brazilie bezcelni (pro koupi pocitace je tedy potreba vzit do auta vice kamaradu, kazdy papirove koupi na sebe urcity dil). Makroekonomickym dusledkem politiky priskrcovani dovozu a podpory vyvozu je prebytkovy bezny ucet platebni bilance a kurz brazilskeho realu, ktery patri spolu s korunou k nejvice posilujicim menam sveta (zatimco v roce 2003 byl kurz 3 realy za 1 USD, dnes je 1,57 realu za USD).

Jak se tedy zije mistmim lidem? Tezka otazka. Rozdily mezi bohatymi a chudymi jsou obrovske, taktez zeme samotna je rozvinuta velmi nerovnomerne (v hrubych rysech se da rict, ze bohatstvi pribyva ve smeru ze severu na jih). Minimalni cista mzda je 430 realu, takove velmi bezne platy (ucitele, policisti, apod.) se tady pohybuji mezi 1000 a 1500 realy cisteho. Brazilci zaplati na danich a socialnim a zdravotnim pojisteni kolem 40% prijmu, s tim co ovsem dostavaji od statu jsou silne nespokojeni (jak jinak). Uroven zdravotnictvi, skolstvi, bezpecnost a infrastruktura ma jiste znacne rezervy. Krome kriminality zminuji jako nejvyznamnejsi problem korupci. Mentalita lidi je stejne pestra jako slozeni obyvatelstva, zahrnujici cernochy, puvodni indianske obyvatelstvo, potomky evropanu ale treba i velmi silnou japonskou komunitu, plus samozrejme vsechny mozne kombinace mezi nimi. V mnoha smerech ale Brazilie prekvapi: elektronicky volebni system, povinnost politiku predkladat prehledy majetku na zacatku a konci mandatu, prime TV prenosy ze zasedani parlamentu, zakony a kampane na ochranu prirody, zakaz detske prace, lek na AIDS zdarma vsem potrebnym, uz 10 let platici zakaz koureni v restauracich (jo, cigarety jsou tu cca 3x levnejsi nez v CR, Brazilci ovsem koureni prilis neholduji)... Brazilie, to jsou lide otevreni, komunikativni, krasni zvenku i uvnitr... A pak tisice a tisice kilometru nadhernych plazi...

Rio Parana

Aktuality z Bataypory

V sobotu jsme jeli rybarit, coz je jedna z nejoblibenejsich volnocasovych aktivit mistnich, pri bohatstvi zdejsich rek a lagun neni divu. Trochu mi to pripadalo jak houbareni u nas – kdyz vis kdy a kam a jak na to, je to skoro jako nakupovani v supermarketu – hodis udici a vytahes rybu. Odpoledne zacalo prset a par hodin (mistnimi uz velmi vytouzeneho) deste promenilo 70 km prasne cesty, co delilo nasi lagunu od Bataypory, v kluzke bahno a nas navrat zpet v rallye. U laguny jsme videli tez kapybary. Mistni o nich tvrdi, ze jsou tupe, a kdyz chteji o nekom rict, ze je osel, nazvou ho kapybarou. Anebo taky Paraguajcem ci Portugalcem, coz jsou hlavni akteri mistnich vtipu a la nase o policajtech.






V praci jsme se presunuli z truhlarske dilny na placek, kde postupne montujeme jednotlive prolezacky. Ke kopani der pro zapusteni nostnych klad do zeme nam byl zapujcen nastroj ve tvaru obrich klesti se dvema lopatkami, se kterym se nikdo z nas jeste nesetkal (viz 2 exemplare v akci na fotce nize). Jestli nekdo vite, jak se to rekne cesky, tak mi dejte prosim vedet, jinac totiz ma pravo vymyslet jmeno tomuto nacini Kuba jakozto (nam znamy) historicky prvni bohemista, ktery zavital do Mato Grossa. Hriste je obehnane plotem, na kterem vetsinu dne visi ruzne deti a koukaji na nas, pridame si trochu jako cvicene opicky. Mezi prvnimi zakazniky temer dokoncene skluzavky byli cteni panove na posledni fotce nize.

O jidle a souvisejicim

Mili pratele, opet se ozyvam z Bataypory, dari se mi dobre. Diky moc za vase zpravy na mailu i zde na blogu.

Pres den stale pracujeme na detskych prolezackach, vecer se kulturne druzime. Tim je vyplnena vetsina naseho casu, a jelikoz clovek musi taky trochu spat, na internet mnoho casu nezbyva.

Laska prochazi zaludkem, to plati i ve vztahu k urcite zemi. Rad bych tedy pojednal v par vetach o mych dosavadnich poznatcich o brazilske kuchyni. Jeste pred tim vsak chci napsat jedno trivialni ale podstatne konstatovani. Brazilie je velice velka zeme plna nejruznejsich paradoxu a co plati v jednom z jejich federalnich statu, v druhem je zase uplne jinak. Zatimco vetsina Brazilcu oznaci kriminalitu jako jeden z hlavnich problemu zeme a v chudych favelach v Sao Paolo ci Riu nabyva krutych podob a velkych rozmeru, zde v Bataypore nase rodina ani nezamyka dum, natoz treba kolo nechane na ulici... To jen takovy priklad ze ktereho chci vyvodit, ze i me postrehy zde se tykaji pouze lokality, casu a lidi, se kterymi jsem se potkal.

Brazilska jidla nejsou pikantni ani zvlast korenena, to bylo jedno z prekvapeni. Verim, ze je to opravdu tim, ze vetsina surovin je zde kvalitni a cerstva a je proste nejlepsi dat vyniknout prirodnim chutim. Zakladem vetsiny jidel je ryze a fazole, dale tez spagety a maniok (blizke nasim bramboram) vareny nebo rozemlety v podobe jakesi strouhanky. Ovsem mistni jidlo neexistuje bez masa. Kolem nas se pasou tisice a tisice krav. Jak pravil Kuba z nasi skupiny, i chleba je zde z hoveziho. Brazilie nikdy nemela nemoc silenych krav, nikoho by nenapadlo cpat do krav neco jineho nez je nechat prirozene past. Ovsem nase kravy by zase nevydrzely mistni podminky, nejbeznejsi plemeno jsou bile kravy s hrbem pochazejici z Indie. A pastviny, aby byly k necemu, se tady musi sazet...

I vitaminy potrebuje clovek, a tak Brazilec radeji vynecha prilohu, nez aby vynechal dostatek cerstve zeleniny. Kapitolou samou pro sebe je veskere exoticke ovoce. Svesticky, hrusky ci jablka byste zde na zahradce hledali marne, zato vsak banany, papayi a maracuji prave dozravaji. Kdyz si v Brazilii nekde objednate dzus, dostanete rovnou celou konvici. Pomerancovy je pry z cerstvych plodu pred vami vymackany vzdy a vsude, casto jsou cerstve i ostatni.

Dalsi z klicovych mistnich plodin, je cukrova trtina. Jeji dvoumetrovy "stonek" se da orezat a vnitrni cast cucat pro osvezeni a energii. Vylisovana stava "caldo de cana" se primo pije, soucasne je ale surovinou pro vyrobu takoveho spektra produktu, ktere zahrnuje cukr, etanol do motoru i nejbeznejsi mistni palenku cachasu.

Pokud jde o napoje, jiste si uhodnete, co je napojem cislo jedna v zemi, kde se snidane rekne cafe de manha, tedy "ranni kava":). Caj zde znamena pouze a jedine mate, tedy napoj z listu rostliny cesmina paraguayska. Pije se budto ve studenem nalevu jako terere, nebo horky zvany chimarrao, podle toho zda se clovek chce prave vice ochladit ci zahrat. Podavani obeho je ritual jak pro spravnou pripravu, tak i pri spolecne konzumaci s prateli. Vsechna piva se zde honosi na titulni etikete slovem Pilsen, tedy plzenskeho tipu. Nejlepsi znackou je udajne Bohemia. Pres toto vsechno vypozoroval muj cesky spoludobrovolnik, ze jeho pocatecni brazilske zaludecni problemy byly prave z piva... Jinak nam tu ale vsem hodne chutna.