Bataypora - prvni dojmy

Mili pratele, zdravim vas moc z Bataypory.





Jak mam v par slovech shrnout dojmy z poslednich dni? Brazilci maji velike srdce... Ale zkusim zacit poporadku.





Je to zvlastni pocit, zkuste si to predstavit. Jste v uplne v cizi zemi, kde skoro nicemu nerozumite, ale kupujete si jizdenku do mesta, ktere zalozil a doslova z buse vysekal vas krajan. Jeho jmeno je soucasti jmena toho mesta. Tusi vubec vasi spolucestujici, kteri tam budou z autobusu vysedat s vami, po kom se jejich mesto jmenuje? Mate nejakym zpusobem pravo citit se tam jinak nez jako uplny cizinec?





A pak projdete branou kulturniho centra Jindricha Trachty, vyzdobenou malovanymi kvety, ktere nejak proste nejsou brazilske, a setkate se s krajany. S potomky Cechu a Moravaku, kteri se za valky ci v obdobi nastupu komunistu vydali hledat novy domov v dalekych krajich. Okamzite se stanete soucasti velike rodiny. Cestina se misi s portugalstinou, na uvitanou si pripijete slivovici a v aute Dona Eurica hraje jeho oblibena Aneta Langerova. A presto jste stale pod zhavym brazilskym sluncem ci ve stinu obrovskeho mangovniku, ze ktereho rvou papousci.





Je nas pet dobrovolniku z Cech, co jsme se prihlasili na projekt, ktery se na tomto miste kona poprve. Organizatorem cele akce je Centro de Memoria Jindrich Trachta (http://www.cmjt.org/) ve spolupraci s obcanskym sdruzenim INEX-SDA (zakladni vstupni informace o projektu na strankach Inexu: http://www.inexsda.cz/cze/amerika pod odkazem nabidka workcampu - Brazilie). Slusi se tez s diky uvest, ze nam na ucast prispela sponzorskym darem firma Centroprojekt. Naplni workcampu je zbudovani detskeho hriste, teziste celeho naseho pusobeni se vsak nachazi hlavne ve spolecnych kulturnich aktivitach s mistnimi lidmi.





Musim napsat, ze je zde o nas kralovsky postarano, vsichni krajane se podle svych sil a moznosti staraji, aby nam tu bylo opravdu co nejlepe. V duchu toho, jak nam to pri uvodnim setkani popsal Evandro (vnuk pana Jindricha Trachty, spolupracovnika Jana Antonina Bati a v sedmdesatych letech tez starosty Bataypory): Ceskoslovensko bylo po dlouha leta pro nej neco jako pohadka, velmi vzdalene neskutecno - v komunisticke dobe nase zeme nemela o jakykoli kontakt s krajany zajem. Dnes se moznosti oteviraji, on sam udelal doktorat na brnenske veterine a patri k horlivym propagatorum ceske kultury v Brazilii.





Spolecne s dalsim ucastnikem taky Pavlem (mistni nas pro rozliseni nazyvaji Paulo a Paulinho) bydlim v rodine doktora a funkcionare mistniho Rotary clubu Jose Roberta Battistetti (on ma predky italske) na takovem malem zamku. Rozlehly dum na okraji Bataypory, po zahrade se promenuji pavi, obrovska jidelni deska z jednoho kusu dreva. Pani domu mi vytrvale zakazuje odnaset spinave nadobi ze stolu, udela to pomocnice v domacnosti z Paraguaye. Nebojte se o me, tyto zpusoby mi verim do krve neprejdou:)





Zvlast pusobive a inspirujici bylo setkani s pani Dolores Batovou, vnuckou J. A. Bati. Primo z ni vyzaruje entusiasmus a podnikavost, jak jinak. Byt zatim jsme jeste nemeli na sebe dostatecne casu, velice ochotne a otevrene nam povidala o historii Batovic rodiny, vcetne sporu mezi brazilskou a kanadskou vetvi, o kterych jiste neni uplne prijemne vypravet. Nemam sil ani ambice zaznamenavat zde jeji slova, ale pribeh v podstate odpovida zajimavemu clanku z neviditelneho psa o u nas alespon donedavna dost opomijene osobnosti J. A. Bati, ktery jsem nasel uz pred casem tady:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_spolecnost.asp?c=A070222_102313_p_spolecnost_wag
Sama pani Batova pak doporucila informace z nasledujiciho webu:
http://www.batahistory.com/




Rad bych jeste napsal o nasi vcerejsi ucasti na vecerni vyucovaci hodine s Anezkou, ktera pracuje v Bataypore jako ucitelka cestiny. Po celem dvore se rozlehala pisen Holka modrooka a dalsi ceske lidovky v podani asi 12 zaku, prevazne deti ve veku kolem 12ti let. Kajicne priznavam, ze jsem ve znalosti textu nasich lidovych pisni za malymi Brazilci zaostaval. Pak jsme spolecne probirali zvirata, cesky a portugalsky. Zacali jsme temi z mistniho pohledu nejobvyklejsimi, uz tedy vim, ze tapir se zde rekne anta. Jiz jsme byli take donuceni prislibit, ze naplni jedne z pristich hodin pro dospelejsi zaky budou ceska sprosta slova, ocekava se nadprumerna ucast. Myslite, ze budu mit dostatecny repertoar..?:-)