Zdravim vas moc z mesta Campo Grande v brazilskem vnitrozemi!
Ma cesta zacala v nedeli rano. Podminkou me letenky bylo, ze musi zacinat a koncit v Londyne. Na letiste London Stansted kdesi daleko v polich za britskou metropoli me v poradku prepravil Easyjet. Letuska mela zachvat smichu pri predvadeni bezpecnostnich instrukci, aspon si ziskala pozornost i spolecensky unavenych britskych spolucestujicich. To urcite nehrozilo ve vecernim jumbu do Sao Paula, tam pousteli instrukce kazdemu na individualni obrazovku na sedadle pred nim. Tento let meli prebookovany, nabidli mi nocleh, jidlo a 600 euro na ruku, kdyz poletim dalsi den. Obchod se nekonal, tesil jsem se za ocean.
Sao Paulo me privitalo ranni mlhou a 9 stupni celsia - jsme tu uprostred zimy. Ostre slunce vsak prorezalo mlhu daleko rychleji nez jsem si ja zvladl proklestit cestu ranni spickou na jedno z autobusovych nadrazi teto snad 20ti milionove megapole - tam jsem na jedne chodbe potkal s Lucku Hruskovou, ktera se take bude ucastnit projektu v Bataypore. Spolecne jsme se vydali na jednodenni ochutnavku velkomesta.
V pameti mi asi nejvic zustavaji mrakodrapy. Nejsou to moderni prosklene vezaky, pusobi stare a neorganizovane vystavene, presto vypovidaji o sebevedomi jejich tvurcu. Na jeden, ktery pripomina newyorsky Empire state building a jmenuje se Banespa, jsme i vylezli. Sedive vezaky byly vsude dokola, az na horizont, kde se ztracely ve smogu. Nektere z nich mely na strese heliport. Pry paulinska smetanka vubec nesestupuje do ulic a leta soukromymi vrtulniky. My jsme tedy opet sestoupili na zem i pod ni do metra a nechali na sebe pusobit pestrou smes lidi a vubec novou kulturu utocici na vsechny smysly.
Lucka tedy ma svuj kulturni sok uz davno za sebou, cestuje po Brazilii jiz treti tyden. Nejvic se rozplyvala, kdyz jsem se dusevne pripravoval na dalsi noc v nikoli vodorovne poloze. Rikala, ze dalkove autobusy jsou tu jak prvni trida v letadle, ze kdyz poprve to sedadlo sklopila, tak se uplne rozbrecela.. Soucasne je v nich casto zima jak na sibiri kvuli klimatizaci, nejlepsi je si vzit do nich spacak na noc dovnitr. Konec citace.
Musim dat jejim slovum za pravdu a pochvalit naseho pana ridice, co nas bezpecne a velmi pohodlne prepravil dnes rano do hlavniho mesta statu Mato Grosso do Sul, Campo Grande /postupne se snazim komolit svou spanelstinu spravnym smerem, tj. vyslovit toto jmeno jako kampu grandzi s hackem nad z/. Zde se na nas hned vrhli prodejci organizovanych vyletu do oblasti Pantanal, coz je rozlehla nizinna oblast ac v srdci Latinske Ameriky, presto s nadmorskou vyskou jen kolem 100 m. Pul roku je cela zatopena, ted v obdobi sucha umoznuje navstevy, obdivujici hlavne jeji prirodni, zejmena ptaci bohatstvi. S jednim z nabizecu jsme si placli, tak zrejme pristi tri noci bude nasim domovem houpaci sit hamaca v mistni divocine.
Brazilie rozhodne neni z nejlevnejsich krajin, vetsina veci je tu cenove srovnatelna s CR, casto i drazsi. Ale napriklad velka papaya, co jsme ji prave zdlabli, je jen za 1 real, tj. 10,- Kc. Benzin je 2,69 litr, nafta 2,25, alkohol /biopalivo z cukrove trtiny, brazilska specialita jiz radu let/ za 1,69. Vse nasobte priblizne deseti. V SP jsem tez navstivil jedno obycejne lokalni papirnictvi. Z psacich prostredku zde maji bud Cinu anebo brazilske vyrobce, napr. znacka Compactor. Dominujici je Faber-Castell, 12 ks permanentu /horsi 8516/ je za 13,50 realu, 12 zvyraznovacu /jako 2822/ za 9,50, vse vyrobeno v Brazilii. I propisky Bic jsou made in Brazil. Domnivam se dovozni cla jsou dost vysoka. Omlouvam se tem, koho toto vubec nezajima, snad si tyto informace najdou sve ctenare:)
Toliko par prvnich dojmu. Jsem rad, ze se mi sem podarilo protlacit pres draty a techniku par fotek, snad obrazky reknou vic nez slova vybojovana z mistni klavesnice. Moc dekuju za mile zpravicky a zdravim vsechny doma nebo v jinych koutech planety!
Ma cesta zacala v nedeli rano. Podminkou me letenky bylo, ze musi zacinat a koncit v Londyne. Na letiste London Stansted kdesi daleko v polich za britskou metropoli me v poradku prepravil Easyjet. Letuska mela zachvat smichu pri predvadeni bezpecnostnich instrukci, aspon si ziskala pozornost i spolecensky unavenych britskych spolucestujicich. To urcite nehrozilo ve vecernim jumbu do Sao Paula, tam pousteli instrukce kazdemu na individualni obrazovku na sedadle pred nim. Tento let meli prebookovany, nabidli mi nocleh, jidlo a 600 euro na ruku, kdyz poletim dalsi den. Obchod se nekonal, tesil jsem se za ocean.
Sao Paulo me privitalo ranni mlhou a 9 stupni celsia - jsme tu uprostred zimy. Ostre slunce vsak prorezalo mlhu daleko rychleji nez jsem si ja zvladl proklestit cestu ranni spickou na jedno z autobusovych nadrazi teto snad 20ti milionove megapole - tam jsem na jedne chodbe potkal s Lucku Hruskovou, ktera se take bude ucastnit projektu v Bataypore. Spolecne jsme se vydali na jednodenni ochutnavku velkomesta.V pameti mi asi nejvic zustavaji mrakodrapy. Nejsou to moderni prosklene vezaky, pusobi stare a neorganizovane vystavene, presto vypovidaji o sebevedomi jejich tvurcu. Na jeden, ktery pripomina newyorsky Empire state building a jmenuje se Banespa, jsme i vylezli. Sedive vezaky byly vsude dokola, az na horizont, kde se ztracely ve smogu. Nektere z nich mely na strese heliport. Pry paulinska smetanka vubec nesestupuje do ulic a leta soukromymi vrtulniky. My jsme tedy opet sestoupili na zem i pod ni do metra a nechali na sebe pusobit pestrou smes lidi a vubec novou kulturu utocici na vsechny smysly.
Lucka tedy ma svuj kulturni sok uz davno za sebou, cestuje po Brazilii jiz treti tyden. Nejvic se rozplyvala, kdyz jsem se dusevne pripravoval na dalsi noc v nikoli vodorovne poloze. Rikala, ze dalkove autobusy jsou tu jak prvni trida v letadle, ze kdyz poprve to sedadlo sklopila, tak se uplne rozbrecela.. Soucasne je v nich casto zima jak na sibiri kvuli klimatizaci, nejlepsi je si vzit do nich spacak na noc dovnitr. Konec citace.
Musim dat jejim slovum za pravdu a pochvalit naseho pana ridice, co nas bezpecne a velmi pohodlne prepravil dnes rano do hlavniho mesta statu Mato Grosso do Sul, Campo Grande /postupne se snazim komolit svou spanelstinu spravnym smerem, tj. vyslovit toto jmeno jako kampu grandzi s hackem nad z/. Zde se na nas hned vrhli prodejci organizovanych vyletu do oblasti Pantanal, coz je rozlehla nizinna oblast ac v srdci Latinske Ameriky, presto s nadmorskou vyskou jen kolem 100 m. Pul roku je cela zatopena, ted v obdobi sucha umoznuje navstevy, obdivujici hlavne jeji prirodni, zejmena ptaci bohatstvi. S jednim z nabizecu jsme si placli, tak zrejme pristi tri noci bude nasim domovem houpaci sit hamaca v mistni divocine.
Brazilie rozhodne neni z nejlevnejsich krajin, vetsina veci je tu cenove srovnatelna s CR, casto i drazsi. Ale napriklad velka papaya, co jsme ji prave zdlabli, je jen za 1 real, tj. 10,- Kc. Benzin je 2,69 litr, nafta 2,25, alkohol /biopalivo z cukrove trtiny, brazilska specialita jiz radu let/ za 1,69. Vse nasobte priblizne deseti. V SP jsem tez navstivil jedno obycejne lokalni papirnictvi. Z psacich prostredku zde maji bud Cinu anebo brazilske vyrobce, napr. znacka Compactor. Dominujici je Faber-Castell, 12 ks permanentu /horsi 8516/ je za 13,50 realu, 12 zvyraznovacu /jako 2822/ za 9,50, vse vyrobeno v Brazilii. I propisky Bic jsou made in Brazil. Domnivam se dovozni cla jsou dost vysoka. Omlouvam se tem, koho toto vubec nezajima, snad si tyto informace najdou sve ctenare:)
Toliko par prvnich dojmu. Jsem rad, ze se mi sem podarilo protlacit pres draty a techniku par fotek, snad obrazky reknou vic nez slova vybojovana z mistni klavesnice. Moc dekuju za mile zpravicky a zdravim vsechny doma nebo v jinych koutech planety!
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat