Na praxi u truhlare, na exkurzi u kovboju

Nedele 27.7.2008

Jedna z nejlepsich veci, ktera me zatim na ceste potkala, je prace v truhlarske dilne Dona Henriquina. Kazdy den zde spolecnym usilim vytvarime prolezacky pro detske hriste. Je to krasna manualni prace s eukalyptovym drevem, clovek za sebou vidi hned nejake vysledky. Vse je ovsem mozne jen diky tomu, ze mistr trhularsky ma s nami doslova svatou trpelivost - jak slozeni nasi dobrovolnicke skupiny napovida: socialni pracovnik, filosof, bohemista a 2 ekonomove, nejsme pro nej zrovna snadny material:-) Musi nas naucit prakticky vsemu, uz jen to, jak drevo vubec chytit, jak pracovat s jednotlivymi nastroji. Muj slovnik se obohatil o portugalske vyrazy jako lixadeira (bruska) a furadeira (vrtacka), to jsou ted prave nase nejvetsi kamaradky. Prsty mame zatim vsechny:-).




Nejdulezitejsim prstem je v Brazilii palec. I kdybyste neumeli jedine slovo, vztyceny palec vam zajisti zakladni komunikaci - postaci na pozdrav i podekovani. Brazilie je zkratka jednicka.




Vikend jsme z velke casti stravili na farme pani Dolores Batove a jeji dcery Guiomar, opet jsme byli zahrnuti obrovskou pohostinnosti. Nepokryte se vam pochlubim, ze jsem na jejich fazende (mistni slovo pro ranc) spal v posteli samotneho Jana Antonina! Ovsem me nadeje, ze mi v ni ve snu prijde napad na nejaky bajecny podnikatelsky plan, se bohuzel nenaplnily. Snad je to tim, ze jsem do postele ulehal zcela vycerpan po dni, ktery byl ochutnavkou kovbojske prace. Stravili jsme celkem asi 6 hodin v konskem sedle, vic nez ja kdy za cely zivot. Postupne jsem se naucil radit na koni jednotlive rychlosti, intenzivni masazi stehen a pozadi jsem vsak zabranit nedokazal. Objeli jsme jen maly zlomek rozlehlych pozemku, na kterych se pase asi 3000 kusu hoveziho dobytka, a sledovali honaky pri praci. Zapadajici slunce prozarilo nekonecne pastviny - velika zeme.




V knihovne pani Batove jsem objevil take historickou knihu od J.A.Bati, ve ktere popisuje sve postrehy z cesty kolem sveta, kterou vykonal s nekolika dalsimi kolegy na jare roku 1937 (J.A.Bata; Za obchodem kolem sveta, Zlin 1937). Dovolim si nasledujici citaci:




"Proc letim kolem sveta? Protoze potrebujeme svetovy obchod a protoze svetovy obchod nelze delat bez osobniho poznani sveta ... Clovek na takovych cestach poznava lidi, navozuje spojeni a uci se rozumet jejich povaze a smysleni. Bez tohoto osobniho poznani, ohmatani, vyciteni, proziti, clovek v Evrope nechape, co svetovemu obchodu prekazi, a prehlizi okolnosti, jejichz dulezitost mu neni znama ...




Kdo chce delat export, musi chtit pochopit, ze je treba, aby opravdu a s veskerym svym usilim chtel delat export. Bez tohoto odhodlani je skoda se o neco pokouset. Export je velice tezka vec vyzadujici porozumeni ... Exportovat znamena nejen umet dukladne prodavat, ale uciti se kazdy den znovu a znovu. A nebat se vystrcit hlavu z domova ... Kdyz si budeme troufat dostat se do exportu, uchytit se v nem, podari se nam to. - Ne napoprve. - My u nas jsme vzdycky na prvni obchod, at to bylo do kterekoli zeme, doplatili. Na druhem jsme uz vysli a na tretim jsme vydelali, kdyz jsme poctive zpracovali zkusenosti ziskane z obou predchozich obchodu..."

Bataypora - prvni dojmy

Mili pratele, zdravim vas moc z Bataypory.





Jak mam v par slovech shrnout dojmy z poslednich dni? Brazilci maji velike srdce... Ale zkusim zacit poporadku.





Je to zvlastni pocit, zkuste si to predstavit. Jste v uplne v cizi zemi, kde skoro nicemu nerozumite, ale kupujete si jizdenku do mesta, ktere zalozil a doslova z buse vysekal vas krajan. Jeho jmeno je soucasti jmena toho mesta. Tusi vubec vasi spolucestujici, kteri tam budou z autobusu vysedat s vami, po kom se jejich mesto jmenuje? Mate nejakym zpusobem pravo citit se tam jinak nez jako uplny cizinec?





A pak projdete branou kulturniho centra Jindricha Trachty, vyzdobenou malovanymi kvety, ktere nejak proste nejsou brazilske, a setkate se s krajany. S potomky Cechu a Moravaku, kteri se za valky ci v obdobi nastupu komunistu vydali hledat novy domov v dalekych krajich. Okamzite se stanete soucasti velike rodiny. Cestina se misi s portugalstinou, na uvitanou si pripijete slivovici a v aute Dona Eurica hraje jeho oblibena Aneta Langerova. A presto jste stale pod zhavym brazilskym sluncem ci ve stinu obrovskeho mangovniku, ze ktereho rvou papousci.





Je nas pet dobrovolniku z Cech, co jsme se prihlasili na projekt, ktery se na tomto miste kona poprve. Organizatorem cele akce je Centro de Memoria Jindrich Trachta (http://www.cmjt.org/) ve spolupraci s obcanskym sdruzenim INEX-SDA (zakladni vstupni informace o projektu na strankach Inexu: http://www.inexsda.cz/cze/amerika pod odkazem nabidka workcampu - Brazilie). Slusi se tez s diky uvest, ze nam na ucast prispela sponzorskym darem firma Centroprojekt. Naplni workcampu je zbudovani detskeho hriste, teziste celeho naseho pusobeni se vsak nachazi hlavne ve spolecnych kulturnich aktivitach s mistnimi lidmi.





Musim napsat, ze je zde o nas kralovsky postarano, vsichni krajane se podle svych sil a moznosti staraji, aby nam tu bylo opravdu co nejlepe. V duchu toho, jak nam to pri uvodnim setkani popsal Evandro (vnuk pana Jindricha Trachty, spolupracovnika Jana Antonina Bati a v sedmdesatych letech tez starosty Bataypory): Ceskoslovensko bylo po dlouha leta pro nej neco jako pohadka, velmi vzdalene neskutecno - v komunisticke dobe nase zeme nemela o jakykoli kontakt s krajany zajem. Dnes se moznosti oteviraji, on sam udelal doktorat na brnenske veterine a patri k horlivym propagatorum ceske kultury v Brazilii.





Spolecne s dalsim ucastnikem taky Pavlem (mistni nas pro rozliseni nazyvaji Paulo a Paulinho) bydlim v rodine doktora a funkcionare mistniho Rotary clubu Jose Roberta Battistetti (on ma predky italske) na takovem malem zamku. Rozlehly dum na okraji Bataypory, po zahrade se promenuji pavi, obrovska jidelni deska z jednoho kusu dreva. Pani domu mi vytrvale zakazuje odnaset spinave nadobi ze stolu, udela to pomocnice v domacnosti z Paraguaye. Nebojte se o me, tyto zpusoby mi verim do krve neprejdou:)





Zvlast pusobive a inspirujici bylo setkani s pani Dolores Batovou, vnuckou J. A. Bati. Primo z ni vyzaruje entusiasmus a podnikavost, jak jinak. Byt zatim jsme jeste nemeli na sebe dostatecne casu, velice ochotne a otevrene nam povidala o historii Batovic rodiny, vcetne sporu mezi brazilskou a kanadskou vetvi, o kterych jiste neni uplne prijemne vypravet. Nemam sil ani ambice zaznamenavat zde jeji slova, ale pribeh v podstate odpovida zajimavemu clanku z neviditelneho psa o u nas alespon donedavna dost opomijene osobnosti J. A. Bati, ktery jsem nasel uz pred casem tady:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_spolecnost.asp?c=A070222_102313_p_spolecnost_wag
Sama pani Batova pak doporucila informace z nasledujiciho webu:
http://www.batahistory.com/




Rad bych jeste napsal o nasi vcerejsi ucasti na vecerni vyucovaci hodine s Anezkou, ktera pracuje v Bataypore jako ucitelka cestiny. Po celem dvore se rozlehala pisen Holka modrooka a dalsi ceske lidovky v podani asi 12 zaku, prevazne deti ve veku kolem 12ti let. Kajicne priznavam, ze jsem ve znalosti textu nasich lidovych pisni za malymi Brazilci zaostaval. Pak jsme spolecne probirali zvirata, cesky a portugalsky. Zacali jsme temi z mistniho pohledu nejobvyklejsimi, uz tedy vim, ze tapir se zde rekne anta. Jiz jsme byli take donuceni prislibit, ze naplni jedne z pristich hodin pro dospelejsi zaky budou ceska sprosta slova, ocekava se nadprumerna ucast. Myslite, ze budu mit dostatecny repertoar..?:-)

O Pantanalu

Zdravim vas moc, jsem zpatky v Campo Grande a mzouram do chvejici se obrazovky. Mame za sebou 4 dny plne zazitku a relaxace v Pantanalu, kde jsme hrali roli klasickych turistu gringos. Nas "zajezd" byl all inclusive - zahrnoval dopravu vcetne te finalni na korbe nakladacku az na misto, 3x denne vydatnou brazilskou stravu, ubytovani na taboristi, vylety do divociny ve skupince s dalsimi batuzkari. Vse provozuji mistnaci, tak mam dobry pocit, ze jsme jim dali vydelat. A je pravda, ze vsechno fungovalo bez jakehokoli zadrhelu. Soucasne se tez pruvodci chovaji prijatelne k divokym zviratum, nesahaji na ne apod.



Tento pobyt mimo mesto byl pro me dobrou prilezitosti szit se trochu lepe s mistnimi prirodnimi pomery, tak nejak se naladit na mistni den a pocasi. Slunko zde nyni vychazi v 6:30, v poledne je na severu a zapada jiz par minutek po pate odpoledne. V sest je tma jako v pytli. Ale jak vam bude na severu denniho svetla ubyvat, tak o tolik nam jizanum tady pribude:). Denni teploty v Pantanalu urcite presahly 30 stupnu. Jak tu prezivaji v lete si neumim predstavit. Nebe bylo stale absolutne bez mracku. Za 3 tydny cestovani po centralni Brazilii Lucce nikde nespadla jedina kapka.



Taboriste mi silne ozivilo vzpominky na tabory v Cechach, z lonska i drive. Polni kuchyne, jednoduche ale plne dostacujici umyvarky, spolecna nocleharna (na houpacich sitich). Vecer se udela ohen, prinese kytarka.. Akorat oci bloudi po nocni obloze a marne hledaji zachytny bod, zadny velky a maly vuz tady nejezdi. Muzete se upinat k jiznimu krizi. U taboriste je tez reka, kde jsme zchladily rozehrata tela. Soucasne s nami ji sdileli tez kajmani a pirani, sdileni ovsem bylo naprosto bezkontaktni. Pirani jsme lovili udici na kousek hoveziho a pani kucharka pak z ulovku uvarila vyvar.


V Pantanalu se obcas citite jako ve velike voliere, kde jste jednim z exponatu spolecne se vsemoznym ptactvem. Tukani, ruzni papousci, volavky a spousta dalsich, ktere bohuzel pro sve chabe prirodovedni znalosti neumim pojmenovat, ti vsichni obyvaji prakticky naprosto plochou krajinu o ohromne rozloze cca 210 tisic km2, na ktere se stridaji bazinky a melka jezirka plna ryb s travnatymi plochami "tu a tam strom" a hustymi lesiky z mistni vegetace. Vse je protkano bohatou siti rek. Ziji tu tapiri, mravenecnici, kapibary, leguani... Myslel jsem na vas, kamaradi biologove. Kdyz se vecer ozve z buse rev jako o zivot, tak to se jedna o skupinu opic. A pokud se v noci vedle vas ozve hrozive chrceni, tak to neni puma, ale holandsky kamarad, ktery silne chrape:).



Opet dekuji moc za vase zpravy, kazda moc potesi! Zitra se presouvame do Bataypory a zacnou tak 3 tydny dobrovolnicke prace. Ozvu se opet, jakmile se tam trochu zabydlim.

Z centra Brazilie

Zdravim vas moc z mesta Campo Grande v brazilskem vnitrozemi!



Ma cesta zacala v nedeli rano. Podminkou me letenky bylo, ze musi zacinat a koncit v Londyne. Na letiste London Stansted kdesi daleko v polich za britskou metropoli me v poradku prepravil Easyjet. Letuska mela zachvat smichu pri predvadeni bezpecnostnich instrukci, aspon si ziskala pozornost i spolecensky unavenych britskych spolucestujicich. To urcite nehrozilo ve vecernim jumbu do Sao Paula, tam pousteli instrukce kazdemu na individualni obrazovku na sedadle pred nim. Tento let meli prebookovany, nabidli mi nocleh, jidlo a 600 euro na ruku, kdyz poletim dalsi den. Obchod se nekonal, tesil jsem se za ocean.



Sao Paulo me privitalo ranni mlhou a 9 stupni celsia - jsme tu uprostred zimy. Ostre slunce vsak prorezalo mlhu daleko rychleji nez jsem si ja zvladl proklestit cestu ranni spickou na jedno z autobusovych nadrazi teto snad 20ti milionove megapole - tam jsem na jedne chodbe potkal s Lucku Hruskovou, ktera se take bude ucastnit projektu v Bataypore. Spolecne jsme se vydali na jednodenni ochutnavku velkomesta.



V pameti mi asi nejvic zustavaji mrakodrapy. Nejsou to moderni prosklene vezaky, pusobi stare a neorganizovane vystavene, presto vypovidaji o sebevedomi jejich tvurcu. Na jeden, ktery pripomina newyorsky Empire state building a jmenuje se Banespa, jsme i vylezli. Sedive vezaky byly vsude dokola, az na horizont, kde se ztracely ve smogu. Nektere z nich mely na strese heliport. Pry paulinska smetanka vubec nesestupuje do ulic a leta soukromymi vrtulniky. My jsme tedy opet sestoupili na zem i pod ni do metra a nechali na sebe pusobit pestrou smes lidi a vubec novou kulturu utocici na vsechny smysly.



Lucka tedy ma svuj kulturni sok uz davno za sebou, cestuje po Brazilii jiz treti tyden. Nejvic se rozplyvala, kdyz jsem se dusevne pripravoval na dalsi noc v nikoli vodorovne poloze. Rikala, ze dalkove autobusy jsou tu jak prvni trida v letadle, ze kdyz poprve to sedadlo sklopila, tak se uplne rozbrecela.. Soucasne je v nich casto zima jak na sibiri kvuli klimatizaci, nejlepsi je si vzit do nich spacak na noc dovnitr. Konec citace.

Musim dat jejim slovum za pravdu a pochvalit naseho pana ridice, co nas bezpecne a velmi pohodlne prepravil dnes rano do hlavniho mesta statu Mato Grosso do Sul, Campo Grande /postupne se snazim komolit svou spanelstinu spravnym smerem, tj. vyslovit toto jmeno jako kampu grandzi s hackem nad z/. Zde se na nas hned vrhli prodejci organizovanych vyletu do oblasti Pantanal, coz je rozlehla nizinna oblast ac v srdci Latinske Ameriky, presto s nadmorskou vyskou jen kolem 100 m. Pul roku je cela zatopena, ted v obdobi sucha umoznuje navstevy, obdivujici hlavne jeji prirodni, zejmena ptaci bohatstvi. S jednim z nabizecu jsme si placli, tak zrejme pristi tri noci bude nasim domovem houpaci sit hamaca v mistni divocine.

Brazilie rozhodne neni z nejlevnejsich krajin, vetsina veci je tu cenove srovnatelna s CR, casto i drazsi. Ale napriklad velka papaya, co jsme ji prave zdlabli, je jen za 1 real, tj. 10,- Kc. Benzin je 2,69 litr, nafta 2,25, alkohol /biopalivo z cukrove trtiny, brazilska specialita jiz radu let/ za 1,69. Vse nasobte priblizne deseti. V SP jsem tez navstivil jedno obycejne lokalni papirnictvi. Z psacich prostredku zde maji bud Cinu anebo brazilske vyrobce, napr. znacka Compactor. Dominujici je Faber-Castell, 12 ks permanentu /horsi 8516/ je za 13,50 realu, 12 zvyraznovacu /jako 2822/ za 9,50, vse vyrobeno v Brazilii. I propisky Bic jsou made in Brazil. Domnivam se dovozni cla jsou dost vysoka. Omlouvam se tem, koho toto vubec nezajima, snad si tyto informace najdou sve ctenare:)

Toliko par prvnich dojmu. Jsem rad, ze se mi sem podarilo protlacit pres draty a techniku par fotek, snad obrazky reknou vic nez slova vybojovana z mistni klavesnice. Moc dekuju za mile zpravicky a zdravim vsechny doma nebo v jinych koutech planety!

Cesta...

.. a makové pole na Jindřichohradecku. Místo inspirace:-)